Krásné maličkosti
Jedu takhle nikoliv tábořit ale pracovně. Znáte to. Venku vedro. Jste utahaní. Nechce se Vám. Už Vás to vpodstatě ani nebaví. Nebaví Vás to tak, že Vás to až ****. Raději byste se někde s dvojčaty koupali a vono to nejde. Do toho Vás chrání a svoji pomoc Vám vnucují policisté, kteří přestože nemají snímek, radar ani kameru, tak mají drzost Vám z oka do oka tvrdit, že jste překročili rychlost. Na otázku: „kolik že jste to jel“ zazní briskní neměcká odpověď: „rychle“.
Tak po takovémto dni sjedete z dálnice a ihned po zapalcení mýtného za první zatáčkou na Vás vybavne zúžení, semtamfór a na něm – nečekaně – červená.
S výrazy, za které by se i špaček styděl, sledujete několikakilometrovou kolonu, kterou prostě musíte vystát, abyste mohli pokračovat.
A v tuto emocionálně vypjatou chvíli stočíte zrak na palubovku, abyste si ověřili teorii, že na pos*anýho i ha*zl spadne a najednou se Vám rozhostí v duší klid, mír a Zákopčanikovo slunce v duši.
Zjistíte, že celý den, všechny objížďky, zastavení, červené, dokonce i pomáhající a chránící, zkrátka to všechno Vás směrovalo k jednomu nečekanému okamžiku, kdy na palubce svítí krásné, souměrné a vůbec vrcholné číslo palubního počítače. Harmonie a soulad celkového a denního počitadla kilometrů snad nemohla být překvapivější a hezčí.
Tagy: krásné maličkosti, překvapení