Nahá múza
Opět nás po dlouhé době čekalo předplatné u Mrštíků na představení „Nahá múza“. Sice nás všechny překvapilo, že se toto představení bude odehrávat na činoherní scéně (bývalé jediné), ale proč ne, žejo. Už při příchodu nám do tváří dýchla nostalgie starších let a rodinná atmosféra, kdy nebyla hotova nová scéna. Připadal jsem si jako doma. Poznával jsem většinu tváří, divadlo nebylo přeplněno uhoněnými pozdě jdoucími osobami – a pak jsem na to přišel. Byly jarní prázdniny.
Poloprázdná šatna, nezaplněné hlediště a vynikající obsazení. Málokdy zkoumám, na co vlastně do divadla jdu, a proto jsem vždy překvapen. Tentokrát jsem byl překvapen velmi, velmi pozitivně.
Hercům jejich postavy evidentně seděly, hráli s chutí a bylo vidět, že mají své role výborně nastudované. Po první části představení jsem vyslovil podezření, že někdo napsal tento muzikál na míru pro toto divadlo a pro herce.
A taky ano. Autoři Zdenek Merta a jeho žena Zora Jandová – která zpívala múzu – evidentně znali své kolegy a využili jejich možnosti na maximum.
Hra je hledáním inspirace a úspěchu umělců, kteří když dosáhnou obojího, nedokáží s tím žít. V kombinaci s velmi cynickým zvoláním „úspěšný umělec, je jen mrtvý umělec“ dostává hra vysoké otáčky. Hlavní zápletka je postavena na snaze malíře najít úspěch. Na snaze tak urputné, až si nevšimne, že úspěch (jak životní, tak profesní) přišel a svým usilovným hledáním degraduje sebe na trosku a lidi okolo sebe na spolutrpitele – jako ze života. 😉
Velmi, ale opravdu velmi, mne zaujaly zpívané party. Jak jsem psal výše, hercům/zpěvákům evidentně písně sedly do rozsahu a to celou hru posunulo na čelo pelotonu NEJ her u Mrštíků, hned za Betlém.
Jan Apolenář v roli Maria byl velmi dobrý. Ale Zora Jandová jako múza byla vynikající a sochař Lukáš Vlček mne svým hlubokým hlasem a vynikajícím přednesem dostal.
Velmi elegantní a zároveň vtipná scéna naznačující plynutí času, kdy se v několika chvilkách posunou role o generaci, tak aby se další části mohla dohrát s posunutým věkem, ale hlavně s posunutými hlasovými výrazy, byla opravdovou lahůdkou. Svetlana Slováková, která začínala jako inspirace a posléze žena Mariana, dohrává jako dcera Kristýna a Zora Jandová začínající coby múza dokončuje příběh v roli Magdalény – ženy Mariana.
Touto výměnou si autoři umožnili změnit hlasovou barvu postav a byla to závěrečná třešnička na dortu. Škoda jen, že aplaus po skončení představení byl poznamenám nepřítomností mnoha lidí v hledišti, kteří se prázdninovali.
Doufám, že někdo toto představení natočí na DVD a po derniéře začne prodávat. Takto dobře napsané, zazpívané a zrežírované představení by si zasloužilo zvěčnit.
Tagy: krásné maličkosti, kultura