Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Ekonomické nesmysly aneb ztráta odpovědnosti

Většina obecně uznávaných ekonomických teorií hovoří o růstu objemu a hlavně zisků. Na první pohled pěkná teorie, která potěší všechny majitele firem a akcií. Jenomže … hmmm… je to reálné?Jak to vlastně začalo? Představme si řemeslníka před 150 lety. Vyráběl a dodával do svého okolí do vzdálenosti jednoho denního pochodu. Pak přišel Baťa a Ford a svět se změnil. Dodávali všude tam, kam se dostaly vozy, povozy, náklaďáky, nebo lokálka.

Z toho je možno odvodit rovnici, že pokud zabírám nové místo, měly by mi růst také zisky a ejhle teorie je na světě. A dokonce to funguje. Protože je místo, kam se lze roztáhnout.

Podívejme se na to dnešním pohledem. Nadnárodní koncerny vyrábí všude a dodávají na všechna místa. Země je konečně velká a počet odběratelů je omezen. Podle staré teorie ovšem zisky musí růst. Všichni ekonomové se to učí a protože se zapomnělo, jak vlastně tato teorie vznikla, je považována za platnou. Jenže trh je rozebrán, moc místa není a na základě čeho by se mělo růst?

OK – nae problema, budeme dělat šmejdy, abychom lidi donutili kupovat častěji. Tím se otočí více výrobků, které lidem nevydrží a bude pohoda. Zisky stoupají.

Hmmm… funguje to. Jeden rok, dva roky, deset let a najednou to nefunguje. Vono totiž i počet šmejdů, které lze prodat, je omezen. Co s tím? Aha! Budeme vyrábět levněji. Sice toho míň prodáme, ale to se kompenzuje tím, že máme nižší náklady a? Ano – zisky stoupají.

Jejda. Klesá nám kupní síla na cílovém trhu. Jak je to možné? Proč si to ty trubky nechtějí kupovat? Jo oni nemaj za co? Katastrofa! Krize! Kdo za to může?

Teorie jsou různé. Od mar’tanů až k židobolševickému spiknutí. Ale že by za to mohli nenažraní „manažéři“ , kteří netuší co je solidní práce a honí se za nesmyslným ziskem, který „musí růst“, to jsem ještě neslyšel.

Ovšem v dnešní době, kdy se všechny otázky při nákupu v podstatě čehokoliv zúžily jen do jedné a to „Kolik to stojí?“, by se dalo použít krásné heslo „Lidé sobě“. A tato doba nahrává takovýmto „manažérům“.

Podívejme se na to i z druhé strany.

Typický příklad: přijde fiktivní dělník z fiktivní továrny SVIT do obchodu a koupí si levné boty. Ty nejlevnější. Co na tom, že z Číny? (Pro ty, kdo nechápu – tento příměr je pouze ftip a jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Boty jsem zvolil pouze proto, že je to pro všechny rychle představitelné.) Potom přijde do práce a řekne si o zvýšení platu. Ovšem zeptáte-li se ho, proč dělá svou práci tak strašně složitě a draho, klidně odpoví :“ Tak se to dělalo vždycky“. Na logickou námitku, že je to neproduktivní a drahé je ihned vystřelena odpověď: „My nemáme tolik práce, tak je to jedno“. No jo, ale když nezrychlíš, neslevníš a nezkvalitníš výrobu, tak tu práci mít nebudeš vůbec. „Ne ne, zlepšovat ani zrychlovat se nebude, protože to stojí peníze. A hlavně bychom pak udělali moc práce a to by musel někdo prodat“. Taky nevěříte vlastním uším? Ale slyšíte dobře. Opravdu jsou zde obavy, opakuji OBAVY, že by se mohlo vyrobit rychle a efektivně.

Takže by se dalo říci, že za krizi můžou pracovníci, které nezajímá výrobek, ale jen výplata. A jistota. Rostoucích platů=zisků. Tedy v podstatě analogie „manažérů“.

Jediná konstanta, kterou jsem skrz širokou vrstvu testovaných osob po celé republice našel, byla totální ztráta zodpovědnosti. A to nejen za ostatní, ale co hůře, i za sebe. A naprostou katastrofou je, že tímto dávají odpovědnost za své děti podobně nezodpovědným osobám. Heslo dne je „po nás potopa“ a „nemusí pršet, jen když Niagára“.

Slovy strejdy Juráje – „a tak to je“ 😉

 

Tagy: , ,