A opět vítáme všechny příznivce našich dvojčat. Intervaly přebalování jsou fakt vychytané a proto se dvojčátka vyspinkala dorůžova. Opečovávací článek pravda již méně, protože intervaly přebalování neladí s fázemi spánku REM a NREM. Výrobci jednorázovek nejenže zaneřáďují planetu, ale také začínám chápat permanentní stres matek používající tento mučící nástroj, jednorázovka zvaný.Ovšem sbor se vyspinkal do růžova též a plný sil se jal devastovat ne zcela vyspanou kapelnici, které šedivou, oprýskanou barvou a strhanými rysy začala připomínat  spíše popelnici po delším intezivním používání.

Docvičily se staré kousky, kde se již jen ladila dynamika, výraz a barva, naťukly se nové a vše směřovalo na odpoledne, kdy se mělo opět natáčet.

Po obědě, který byl dobrý a to dokonce až tak, že ho prostě bylo málo – kuchařinky se vytáhly a udělaly halušky s brynzou, jsme se po kratší diskuzi s panem kostelníkem dostali do kostela a mohlo se začít natáčet. Nicméně informace o průmyslovce pana kostelníka byla opravdu hodnotná.

Natáčení bylo pro účastníky stará vesta a také se tak chovali. Nějak se nedařilo vysvětlit jim, že pokud chtějí nějaké nahrávky (ano, chtějí) tak holt musí poslouchat co jim paní kapelníková říká. Jinak sice nahrávka bude, ale k poslouchání to určitě nebude.

Dnešní natáčecí den byl zkrátka přehlídkou toho, čím vším lze zdrbat nahrávku celého sboru. Namátkou jmenujme, čištění bot o nohavici, otáčení hlavy ze strany na stranu – toto dělalo na nahrávce efekt rychle, nepravidelně přelétavajícího UFA , které navíc pěje falešně. Další oblíbené bylo ovívání se notami během sóla . V tu chvíli jsem si připadal jak na mistrovství světa ve fotbale tento rok. Dlouho mi scházelo slovo, kterým bych dokázal popsat efekt notami se ovívajícího sboru, chrastě notami o mužný knír pod nosem během zpívání a schovávajíce se za ně při akci fotografa. Díky MS v Johanesburgu! Už totiž vím, že vznikající efekt v mrkvofonu lze nazvat bez opisu jedním slovem: „vuvuzela„.

Nakonec se zpěváci umoudřili, Verunka s povzdechem slevila z požadavků, pan kostelník přestal přecházet a bouchat věcmi a výsledné nahrávky při poslechu po večeři nadchly všechny účastníky.

Po nahrávání se zašlo na velké hřiště fotbalové s opravdovou trávou zahrát opravdový fotbal. Tentokrát se sice místní nepřidali (srabi) a jen zpovzdálí komentovali naše výkony slovy – citace “ ty vole Laďo, voni hrajou líp jak náš manšaft“.

Díky fotbálku nám vyhládlo, spapali jsme chlebíček s rybičkou a po nakrmení dvojčátek blivajzovou kaší a jejich uložení, jsme si ještě poslechli fakt, ale fakt sqvělé nahrávky a šli spinkat.

Uf.

Tagy: dětský sbor, farnost, jídlo pro dvojčata, mateřská dovolená, plíny pro dvojčata, Schola

Tento článek byl přidán 30. 7. 2010 v 23.06 v kategorii Dvojčata, Schola. Komentáře na tento příspěvek je možné sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, či zpětný odkaz.