Uživatelská přívětivost kontra programátoři
Stryko Juraj mi poslal odkaz na nádhernou diskuzi o tom, jak by se mělo tvořit uživatelské rozhraní. Celý článek najdete zde. Článek jsem v mezičase mezi prací, kdy jsem čekal na zcela zaneprázdněný kompl. Normální člověk si článek přečte, pokývá hlavičkou a řekne si „konečně to těm programátorům došlo“. No a samozřejmě se taky začne těšit nové, lepší, jednodušší programy.
Jo. Jenže. Pak jsem si přečetl diskuzi. A zíral jsem. Normální člověk považuje například iPhone za revoluční ovládání. Jednoduché, elegantní, bez nutnosti se učit, vysvětlovat prostě pohoda. Na ja. OK. Má to i mouchy. Jasné. Ale koncept je revoluční, elegantní a jednoduchý.
Ovšem v diskuzi je slovo Apple ve spojení s ovládáním bráno jako nadávka. Wow.
Převažující názor je „když je to blb, že s tím neumí, tak to nemá dělat“. Naprosto katastrofální je tvrzení, že pokud má někdo strach z počítače (u humanitních profesí zcela běžné) tak je trouba, má fobii a celkově je to chudák, co by se měl léčit.
Většina programátorů prostě zapomíná na to, že to, co je pro ně (programátory) cílem a prací je pro ostatní POUZE prostředkem.
Například:
- Pokud píšu článek na blog, tak mne nezajímá pozadí, formátování a celkově jak to funguje. Je to lepší když to vím, ale není možné to vyžadovat. Prostě se chci soustředit pouze na psaní článku, nikoliv na formátování.
- Při modelování se konstruktér MUSÍ soutředit na práci a na tvar, na provázanost sestavy, tolerance, vyrobitelnost, nosnost, dynamickou výdrž, a další technické a ergonomické detaily výrobku. Rozhodně se NESMÍ soutředit na to, jak to udělat.
- Mám li dělat prezentaci, nebo vyhodnocovat výsledky výzkumu, chci se soustředi pouze na práci a každé vyrušení od práce je velmi, velmi nepříjemné.
Programátoři mají mimo jiné metodiku SCRUM, která filtruje komunikaci přes definovanou osobu tak, aby se programátoři mohli soustředit na práci. Dokonce někdo z programátorů tvrdil, že existuje studie, která tvrdí, že pokud ho někdo vyruší od problému, trvá bezmála 2 (slovy dvě!) hodiny, než se do problematiky znovu zabere.
Nojojojojo. Ovšem kdo bude dělat mezičlánek mezi vědcem a počítačem, když se mu sype program, nedělá to co má a on se místo výzkumu musí věnovat řešení problému, který je mu zcela ukraden?
Tento arogantní, jednostranný přístup některých programátorů je velmi zarážející. Není problém přečíst hlášku a zařídit se podle ní. Dokonce ani není problém se znovu přihlásit. Ale pokud je váš mozek nastaven na jinou hladinu uvažování o například 3D prostorové kinematice nového zadního rotoru na záchranářské helikoptéře, pak vás dokáže zaskočit i to, že program chce nalogovat. Neznamená to – jak se ITíci domnívají maximální hodnotu IQ pod 80bodů. Znamená to absolutní pohroužení do problematiky a v tu chvíli je každé vyrušení absolutní neštěstí.
Programátoři místo toho, aby mysleli na osoby, které hluboce rozjímají nad něčím jiným a produkovali programy, které nebudou vytrhovat od práce, vesele nadávají na „hloupost“ ostatních a budují metodiky, které podobnému vyrušování jich samých zabrání.
Pokud si toto většina programátorů neuvědomí, bude v počítačových luzích a hájích stále zuřit bitva mezi „kretény IT“ co zase vymysleli „volajakou trotlovinu“ a mezi uživateli kteří „ani neumí HTML“ nedokážou přeložit anglické chybové hlášky atd.
A strejda Apple se na pozadí bude chechtat, jak mu stoupají zisky, protože udělal telefon, na kterém dokáže spojit konferenční hovor i moje babička.
Shrnutí: Průměrný člověk dokáže přečíst chybové hlášky. Dokáže se podle nich dokonce i zařídit. Ale je nutné si uvědomit, že to není jeho práce.
Tagy: chybička, soft, Technologie