Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Uživatelská přívětivost kontra programátoři

Stryko Juraj mi poslal odkaz na nádhernou diskuzi o tom, jak by se mělo tvořit  uživatelské rozhraní. Celý článek najdete zde. Článek jsem v mezičase mezi prací, kdy jsem čekal na zcela zaneprázdněný kompl. Normální člověk si článek přečte, pokývá hlavičkou a řekne si „konečně to těm programátorům došlo“. No a samozřejmě se taky začne těšit nové, lepší, jednodušší programy.

Jo. Jenže. Pak jsem si přečetl diskuzi. A zíral jsem. Normální člověk považuje například iPhone za revoluční ovládání. Jednoduché, elegantní, bez nutnosti se učit, vysvětlovat prostě pohoda. Na ja. OK. Má to i mouchy. Jasné. Ale koncept je revoluční, elegantní a jednoduchý.

Ovšem v diskuzi je slovo Apple ve spojení s ovládáním bráno jako nadávka. Wow.

Převažující názor je „když je to blb, že s tím neumí, tak to nemá dělat“. Naprosto katastrofální je tvrzení, že pokud má někdo strach z počítače (u humanitních profesí zcela běžné) tak je trouba, má fobii a celkově je to chudák, co by se měl léčit.

Většina programátorů prostě zapomíná na to, že to, co je pro ně (programátory) cílem a prací je pro ostatní POUZE prostředkem.

Například:

  1. Pokud píšu článek na blog, tak mne nezajímá pozadí, formátování a celkově jak to funguje. Je to lepší když to vím, ale není možné to vyžadovat. Prostě se chci soustředit pouze na psaní článku, nikoliv na formátování.
  2. Při modelování se konstruktér MUSÍ soutředit na práci a na tvar, na provázanost sestavy, tolerance, vyrobitelnost, nosnost, dynamickou výdrž, a další technické a ergonomické detaily výrobku. Rozhodně se NESMÍ soutředit na to, jak to udělat.
  3. Mám li dělat prezentaci, nebo vyhodnocovat výsledky výzkumu, chci se soustředi pouze na práci a každé vyrušení od práce je velmi, velmi nepříjemné.

Programátoři mají mimo jiné metodiku SCRUM, která filtruje komunikaci přes definovanou osobu tak, aby se programátoři mohli soustředit na práci. Dokonce někdo z programátorů tvrdil, že existuje studie, která tvrdí, že pokud ho někdo vyruší od problému, trvá bezmála 2 (slovy dvě!) hodiny, než se do problematiky znovu zabere.

Nojojojojo. Ovšem kdo bude dělat mezičlánek mezi vědcem a počítačem, když se mu sype program, nedělá to co má a on se místo výzkumu musí věnovat řešení problému, který je mu zcela ukraden?

Tento arogantní, jednostranný  přístup některých programátorů je velmi zarážející. Není problém přečíst hlášku a zařídit se podle ní. Dokonce ani není problém se znovu přihlásit. Ale pokud je váš mozek nastaven na jinou hladinu uvažování o například 3D prostorové  kinematice nového zadního rotoru na záchranářské helikoptéře, pak vás dokáže zaskočit i to, že program chce nalogovat. Neznamená to – jak se ITíci domnívají maximální hodnotu IQ pod 80bodů. Znamená to absolutní pohroužení do problematiky a v tu chvíli je každé vyrušení absolutní neštěstí.

Programátoři místo toho, aby  mysleli na osoby, které hluboce rozjímají nad něčím jiným  a produkovali programy, které nebudou vytrhovat od práce, vesele nadávají na „hloupost“ ostatních a budují metodiky, které podobnému vyrušování jich samých zabrání.

Pokud si toto většina programátorů neuvědomí, bude v počítačových luzích a hájích stále zuřit bitva mezi „kretény IT“ co zase vymysleli „volajakou trotlovinu“ a mezi uživateli kteří „ani neumí HTML“ nedokážou přeložit anglické chybové hlášky atd.

A strejda Apple se na pozadí bude chechtat, jak mu stoupají zisky, protože udělal telefon, na kterém dokáže spojit konferenční hovor i moje babička.

Shrnutí: Průměrný člověk dokáže přečíst chybové hlášky. Dokáže se podle nich dokonce i zařídit. Ale je nutné si uvědomit, že to není jeho práce.

 

Tagy: , ,