Alternativní rodina
Přijdu takhle večer domů a nestačím se divit. Nikdo mne nevítá, na pozdrav neodpovídá, ale doma někdo je. Svítí se z pracovny. Zcela smířen s tím, že večeře nebude, tam nakouknu, a co nevidím. Tedy vidím.Žena moje milovaná sedí nevěřícně u netu, kroutí hlavou a říká: „To není možný..“ a je do brouzdání tak, ale tak zažraná, že by minula i zloděje dvojčat.
Nahlížím jí přes rameno, co že je to důležitější než můj návrat z práce a nestačím se divit.
Takže pokud by snad někdo chtěl tvrdit, že jsme alternativní a drsní – tak je tak na omylu, jak sir. Edmund Halley. Nejsme. Sme móky a máme co dohánět.
Nevěříte? Tak jo.
- nemáme 4 děti (zatím);
- nebydlíme ve slaměné jurtě;
- nevyrazili jsme se čtyřmi děti na kole na devítiměsíční cestu do Maroka – pozor na kole, jako na kole, žádná ulejvárna formou autobusu;
- když si chce táta s mámou užít, tak rozhodně ne tím, že by vstali v 6 ráno a vyšlápli si s cepínem zimní ledovou cestu, než se děti v 8 probudí;
- a nepoužíváme bezplínkovou metodu.
Pro nevěřící – koukněte se zde. Je to velmi zajímavé počtení.
Tagy: krásné maličkosti, překvapení