Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Český rozhlas 3

Jedu takhle po velmi vášnivé noci na pohotovosti autem za prací a připadám si jak v písničce Spirituál Kvintetu o batalionu. Snad jen to víno a markytánka mi scházely. V noci. Jinak ovšem nenacházím rozdílu. Aha – tak přece jen ještě nějaký rozdíl by se našel – Burgundy se nekonají. Díky, díky vám městská správo sociálního zabezpečení.

Lehce v depce, bo brynda, kterou tady na benzinkách vydávají za kávu, se limitně blíží dílu literáta Harryho G. Frankfurta, jehož jméno (toho díla) si zajisté zjistíte sami.

Po druhé bryndě a čtvrté rozcvičce zkouším další z mnoha triků jak se probrat. Přelaďuji stanice na autorádiu. Jenže ouha. České, slovenské, rakouské a dokonce jedna německá jsou – jak je v poslední době zvykem – absolutně neposlouchatelné. Mezi záplavou fuj-popíčku, se volně, až by se dalo říci bezbariérově, prohání záplava ještě-více-fuj-reklam. Rádia jsou snem všech džendr studií o rovnosti. Rádia nečekala na zákon vymezující rovnost a bratrství a postavila na roveň veselé fujtajblíky (ať již hrají cokoliv), stupidní hefty rádoby ftipných moderátorů (ať už žvatlají cokoliv) a .. a reklamy.

Reklamy se volně projíždějí napříč programy a mnohdy nepoznáte, kdy začíná reklama, končí stupidní popová – dílo literáta Harryho G. Frankfurta – a přestávají hefty  zkouřených moderátorů.

Nakonec jsem při projíždění napříč vlnami mezinárodního éteru narazil na Český rozhlas 3 – stanice Vltava. Pokud si snad někdo myslí, že tato stanice nejni nichts fiel – tak je na omylu. Jistě, jak by řekl Kapitán Kid – Tato stanice má řadu nevýhod, ale jednu výhodu má: nejsou tam reklamy!

Ujížděl jsem tedy rodícím se ránem proti sluníčku, které – lump jeden škaredý – vstávalo výrazně později, než-li já. A ještě u toho zívalo do mlhy, div, že si cumulus neroztrhlo. Po takto romanticky drsném úvodu šedivého pracovního dne jsem rádio vypnul, od všech co jsem potkal vysomroval dvojitou dávku kávy. Až při návratu mi bylo divné, že jediný zvuk, rušící tiché bručení dýslu je tikot palubních hodinek.

Obrnil jsem se proti heftům, reklamám a popíčku a masochisticky jsem rádio opět zapnul. A ejhle. Ku podivu a k opravdu velkému mému překvapení, se ozvala velmi, ale opravdu velmi dobrá kytara. Přidal jsem na síle zvuku  a zpomalil jízdu, aby nic nerušilo poslech a nakonec jsem dokonce zastavil, abych si zapsal jméno interpreta.

Po návratu jsem si zadal jméno do vyhledávače a fascinovaně jsem hleděl na informace, které se na mě hrnuli. Nejenže to nehrála skupina, jak jsem si myslel. Nehrálo to dokonce ani jeden člověk s různými přednahranými zvuky, nebo osoba, která přes různá udělátka ovládá více nástrojů najednou.

Ne-e. Všechno to hrál jen jeden člověk. To jsem se trefil. Ale on to hrál pouze a jedině na kytaru. Wow.

no přesvědčte se sami, jak se dá zahrát Beatles – pozor – pouze na kytaru. Nic jiného.

Mazec co? Všimněte si, že si hraje basu palcem pravičky sám. Technika hry pomocí prstů pravé ruky a zároveň trsátkem mne nadchla.

Protože to co předvádí tady:

tak to je hukot. Zregistrovali jste, jak si během hry dolaďuje?

Ovšem zcela mne odvařil tady. Mlátit do kytary je fajn způsob jak se jí zbavit. Ovšem tohle, tak to sem ještě neviděl.

Jojo. já vím, že ho všichni znáte. Je to vostrej australák Tommy Emmanuel.  Mimo jiné jsem se dozvěděl, že má v ČR početnou skupinu příznivců, jejichž řady jsem rozšířil a hlavně byl „Na plovárně“ s Markem Ebenem. TUTO plovárnu, musíte vidět.

No a Guitat Boogie – to je protstě maňána

Pěkný poslech a toho, kdo mi první napíše komentář, že ho zná už dlouho, mě přivede do excitovaného stavu a já osobně se mu odměním uvedením do stavu klidového. Na dlouho. Protože nepodělit se s ostatními o takto sqvělou muziku je šlendryján.

 

Tagy: