Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Ženy a hadry

Reprezentantem první množiny bude naše (ač zatím ani ne dvouletá, přesto přísně žensky vyhraněná) Alžběta. Druhá množina obsahuje trička, halenky, šatičky, svetříky, kalhoty, ponča, bundičky, deky, čepičky, šáličky, punčocháčky, tepláčky a další kusy látky vhodné k parádění, tedy nikoli k čištění podlahy.

A nyní již můžeme popsat malé epizodky na uvedené téma.

EPIZODA PRVNÍ
Většinou děti nelibě nesou, když se jim na hlavičku dává čepička. Ne jinak naše Alžběta. Stačilo však velmi málo, aby čepičku na hlavě nejen snesla, ale se zálibou prožívala i její nasazování. A sice maminčin úžas a slova „Tady máme takovou pěknou čepičku, podíváme se, jak bude Bětušce slušet. Tááák. Jé, Bětuško, tobě to TAK sluší!“ Pak chodila s hrdě vytrčenou bradičkou a rozjasněným úsměvem a všem ukazovala, jaká je krasavice.

EPIZODA DRUHÁ
Bílá mikinka se stala Bětčinou nejoblíbenější hračkou na celé dva měsíce – zcela na tu dobu vytlačila Ikeáckého bobra, což je co říci. Jakmile ji měla v dohledu, tak ji musela mít, takže byla spíše setrvale šedá. Alespoň jsme nemuseli při odchodu z domu brát pro Alžbětu hračku. Někam jsme došli, sundali mikinku, Alžběta si ji všude tahala a občas natáhla na hlavu a byl klid.

EPIZODA TŘETÍ
Poučila jsem se, že brát Alžbětu s sebou do obchodu s oblečením je chyba. Veliká. Všechno nebo skoro všechno si musí vyzkoušet a ono jí to holt sluší. A ona to dobře ví. A pak se to zase musí vrátit do regálu. A pak musím přetrpět její řev až na ulici a pohledy lidí, kteří si o nás myslí své. Kdyby věděli…

EPIZODA ČTVRTÁ
Matýsek šel se mnou k paní doktorce a Terezka přišla k nám domů hlídat Alžbětu. Donesla obrovskou (co se vejde akorát do gemmy) hromadu pěkných hader po holčičkách ze své rozvětvené rodiny. Alžběta mě tudíž vůbec nepostrádala a když jsem se vrátila, táhla mě s sebou do pokoje, ukázat, co všechno tam má. (To se zatím ještě nikdy jindy nestalo.) Na sobě měla nejlepší kusy – necudné batikované tílko a čepičku s třásněmi, další nejlepší kusy měl na sobě medvídek, něco také bobr. A hlavně mohla pořád rozhrabávat a přenášet tu hromadu zbylého oblečení.

EPIZODA PÁTÁ
Víte, co je nejlepší zábava na nočníku? Přece oblíkat a zeslíkat si tepláky a obouvat a vyzouvat si papučky. To dá rozum.

EPIZODA ŠESTÁ
Vánoce. Spousta krásných dárků – náklaďák, kočárek, lego, dřevěné skládačky, trička, vláček a mnoho dalšího. Nejvíce ovšem bodovala krásná oranžová deka:

tedy alespoň do chvíle, než jsem vybalila halenku, kterou Ježíšek donesl mně. Alžběta měla zcela jasno v tom, že TO je TO nejlepší, co v celém pokoji je a vztekání, že v „šatičkách“ nemůže jít spinkat, protože to je maminčina halenka a mohla by se potrhat, nebralo konce…

EPIZODA SEDMÁ
Jedeme do Vídně na výstavu do Albertiny. V očích malého dítěte jistě hnus, hrůza, nuda – nekončící cesta, nemožnost se proběhnout a žádná pořádná atrakce. Opravdu žádná? Táta by totiž určitě nedovolil zastávku v obchodňáku. Určitě nedovolil? Jak by se to dalo?? Už to mám! Pobliju se. A radši víc než míň. No a tak to taky bylo. Alžběta hodila velkou šavli – načasováno přesně k vjezdu do Vídně, abychom v tom smradu nemuseli být dlouho a současně abychom neminuli severní nákupní centrum. Já jsem zkonstatovala, že jsem zapomněla náhradní oblečení. A už to bylo. Děti si zajezdili za euro v auťácích s babičkami a dědečkem a já s tátou zatím zakoupila dvě krásná nová trička (to druhé, aby to Matýskovi nebylo líto).

 

Tagy: ,