Moderní přístroje
Moderní přístroje dokáží úžasné věci. Třeba umí samy létat do vesmíru, umožňují nám podívat se na molekulární úroveň no a tak podobně.
Ve všech oblastech šel vývoj dopředu, a tak se není čemu divit, že Edison by se divil. Záznamová zařízení jsou dnes velmi kvalitní, stereo, vejdou se do kapsy, nic v nich nerotuje, takže si neovliňují zvuk a zároveň se tím minimalizuje chybovost.
Teorie tedy říká, že zabrouzdáte po internetu, pokecáte s kamarády hudebníky, vyrazíte do obchodu a zakoupíte přístroj, který vyhovuje vašim potřebám a kapse.
Tento pak nosíte v kapse od saka, abyste si ho mohli kdykoliv, kdy vás něco napadne nebo zajdete na fakt pěkný koncert, danou věc nahrát.
Jak funguje praxe:
Mam zahlásí, že chce nahrát přednášku, na kterou se zrovna chystáte cca 60km od místa bydliště. Stoje před domem si vysvětlíte, že nahrávadlo měl přece vzít ten druhý a že leží na stole v pracovně.
Losem bylo určeno, že pro nahrávadlo dojde hezčí polovina vedení rodiny. Po cca 5ti minutách se ozve domovní telefon, kde , ale přesně, je inkriminované zařízení. Ajoooo. Vlastně. Sry. Mám ho v kanclu. Něco jsem si nahrával pracovně.
Ok. Nae probleame. Zajedeme do offisu. Dojdeme přes celé město k místu výkonu povolání. Zastavíme. Motor je vypnut a já na půli cesty ke dveřím.
Jenže ouha. Jak se tak hrnu ke dveřím, vzpomenu si, že klíče od práce zůstaly doma. Co taky s nima na víkendu, že jo. Jen by vytahávaly kapsu….
Poněkud smuten tedy nabízím variantu, že bych zajel pro klíče, pak zpět do kanclu a pak…
Časový limit je naštěstí neúprosný a tedy bez nahrávacího zařízení vyrážíme na školeníčko.
Toto bylo zpestřené mimo jiné tím, že mi došly baterie v blesku (nabíječka samozřejmě zůstala doma) ve foťáku i v noteboku. Foťák a noťas se podařilo rozchodit neb nabíječky mám vždy v balení s primárním přístrojem. Lehce nadávaje sem se musel spokojit pouze s touchpadem, bo mi došly baterky i v myši. Horší to bylo s telefonem, který potřebuje šňůru, jenž se velmi obtížně shání.
Po delším laborování se podařilo rozchodit noťas, posléze i telefon a nakonec i fotoaparát. Akce zdárně probíhala a ke konci …
… při balení rozházeného noťasu na závěr akce mi něco zavazelo v tašce. Kouknu blíže a ejhle. Nahrávací zařízení je na světě.
Super. Nahraju závěrečné vystoupení a pak to nějak domixuju.
Instaluju mikrofonek, otestuju chod, a spokojen s tím, že kapacita zařízení stačí ještě na víc jak 3,5 hodiny záznamu, nechávám jej běžet, a jdu hledat pěkné místo na focení.
Po cca 5ti minutách – současně se začátkem, se od přístroje ozve zapípání a když k němu doběhnu tak vidím blikat nápis“ Low battery“ „Good bye, see you“. … a …. a nic. Mašinka se vypnula.
Vinou nedostatečné přípravy jsme tedy přijeli pozdě. Není nic nahráno. Nafoceno je jen částečně. Osoby které mne sháněly se prostě nedovolaly.
A myšlenka, která se mi honí hlavou, zní: „Opravdu je naše civilizace až tak na baterky?“
Tagy: chybička, dětský sbor, Technologie