Sketch III
Nádherná akce návrat k přírodě. Celá, jak jinak, probíhá v přírodě. Pro osoby znalé primárně městského života je nutno podotknout, že se tedy jedná o les, louku, potok a u potůčku lehce navlhnuto i přes intenzivní pálení sluníčka. Žádný asfalt, nebo snad kanalizace.
Sedíte tak při zaslouženém odpočinku v kuchyni u kávy a s radostí pozorujete jak se kolem promenují děti. Různé děti, s různými zálibami a různými rychlostmi.
Ty větší se pohybují vyšší rychlostí a bez dozoru, menší se pohybují o něco pomaleji a povětšinou s dozorem a ty nejmenší jsou nošeny rodiči. Tedy rychlost pohybu nejmenších účastníků není valná. Nicméně jde-li o NĚCO, i dítě spíše melancholického naturelu dokáže zahanbit rychlostí svého pohybu blesk. Namydlený.
Při poklidném poklimbávání u kávy kolem lítají motýlci, sluníčko pálí a občas se okolo vás mihne vysokorychlostní batole „vyspeedované“ čerstvým vzduchem, následované povětšinou tím z opatrovníků, který nepije kávu.
Děti v nestřežených chvilkách zkouší nové věci a objevují nové obzory. Nový obzor je v podstatě vše a čím je to špinavější, hlučnější, ostřejší, víc horké, rezavější a tím více rodiče vytáčející, tím je to lepší. Ideální je samozřejmě najít kombinaci více možností najednou a o tu se posléze telepaticky podělit s ostatními účastníky pod 4roky věku.
Jeden příklad za všechny je monolog matky směrem k evidentně nenaslouchajícímu dítěti se značným náskokem. Celý monolog proběhl se zvukovým efektem formule 1, neboť se odehrával ve velmi rychlém tempu. Omluvte tedy chybějící začátek a konec.
„… nechoď do toho bláta … nestoupej si tam, … ne abys v tom blátě poskakoval … PROČ sis tam sedal ? …“