Pivo a práce
Nejenom prací živ je člověk a proto jsem po práci vyrazil, abych jedno urazil. Zdánlivě jednoduchá akce, která se v poslední době stává utrpením a to z mnoha různých důvodů. Vyjma problému topograficko-časovo-personálnímu, zvláště v kombinaci s alokováním rodinných zdrojů** se přidávají i jiné obtíže.
Největší problém (když vynechám výše popsané a níže vysvětlené) je lehce extremistická cena a velmi nevyrovnaná kvalita. Občas mám pocit, že všichni majitelé hospůdek se dali k nějaké tajné extremistické organizaci a bojují proti konzumaci nárůstem cen piva. Něco jako hnutí pod heslem „vysokou cenou piva za zdravější národ“ nebo tak něco.
Tento problém, se kupodivu ukázal po dohodě s výčepním řešitelný a cena byla upravena na hodnotu, kdy nebyla spokojena ani jedna strana – což je výsledek potěšitelný a přijatelný.
Horší to bylo s kvalitou. Jeden týden vynikající pifko, totálně odepsala nová obsluha, která neumyla sklenice. Jinde zase obsluha klidně před zraky vyžízněných hostů vyměnila jeden typ piva za druhý bez propláchnutí a výsledný mix bez odtočení IHNED nesla ke stolečkům. Ani po delším vysvětlení nechápala, proč se půlka hospody zvedla a šla vedle na o 5Kč dražší plzeň.
Nedalo mi to a zkusil jsem zapátrat, jestli existují nějaké zdroje o pivě, jeho kvalitě, údržbě, atd. A ejhle – našel jsem toho tolik, že jsem nestačil zírat. Dokonce
Český svaz pivovarů a sladoven včetně etického kodexu „péče o pivo v gastronomii“
Výzkumný ústav pivovarský a sladařský také poskytnul interesantní informace
Ovšem pivovarská škola mě navedla na postup uvařit pivo doma a tady byl už jen skok sem.
Tak to někdy musím zkusit 🙂
** rozuměj – když je čas, jsou tam dvojčata. Kde jsou dvojčata, tam zhusta není pivo. Když je pivo a čas tak si dvojčata hrají na zlobení. (ne že by dokázali zlobit, to ne. Ale hrát si na to umí.) No a když je čas, místo, výčepní zdroj a stereo si nehraje na zlobení, tak bývá jistotou předisponování finančních zdrojů mimo oblast chmelového zájmu krkem rodiny.