Akce pštros
Jak dvojčata rostou, je možné s nimi zažít mnohé stavy, které velmi reálně ohrožují vaši bránici. Podle známého hesla „malé děti opičátka jsou“ vezmou vzorce chování a otočí je takovým způsobem, že se nestačíte divit.
Ovšem ještě lepší zábava je, když si vyvinou vlastní – dle dvojčecího rozumu zcela logiké – prvky a vzorce.
Například vydáte-li pokyn k urychlenému dojezení chleba, je nutné zkontrolovat jeho splnění a to velmi důkladně. Mohlo by se totiž lehce stát, že až půjdete pozdě večer potmě a bosi do ledničky pro pivo, šlápnete do něčeho mazlavého a v lepším případě měkkého. V horším případě už chleba stihnul okorat a ostrý roh kůrky lehce natrhne chodidlo uvyklé pohybovat se pouze v kvalitní obuvy s vysokou podrážku a žluklé máslo intenzivně podpoří krvácení.
Prostě sejde z očí, je snězeno.
Nebo dáte jednoduchý úkol s cílem debordelizovat millitarizovanou zónu plnmou hraček. Nebezpečná zóna je tak přeplněná hračkami, že jednak nevíte odkud je vytáhli (to si snad museli půjčit od sousedů z celé ulice) a hlavně není možné šlápnout na zem. Jediný, kdo se v tomto zaminovaném území může pohybovat jsou dvojčata s tlapičkami velikosti půlročního klokánka.
Přijdete po 5ti minutách zkontrolovat plnění bojové hry a ejhle – vono na zemi nic není.
Lehce uklidně jsem tedy nakrmil, vynočníkoval, vyčistil zuby, zadky ….. roztrhnul si nohu o chleba na zemi a spokojeně usnul.
Druhý den volala do práce lehce nakvašená matka, kdo že naskládal komplentní obsah veškerých snadno dostupných skříní do kočárku a kočárek aplikoval za závěs (který je až na zem) tak, že si o něj ukopla ráno bosý palec.
Ovšem vrchol sejde z očí – sejde z mysli, tedy akce pštros byla jiná.
Alžbětka sebrala ponožky Matesovi, protože na druhé straně hřiště je tráva vždycky zelenější a tedy ty jeho musí být lepší. Servala ze sebe oblečení, neboť spinkat se chodí v pyžamu. Navlékla si ponožky.
Až potud dobrý. Ale jak spěchala, aby ji mates o ponožky nepřipravil, zalehla, tak jak byla do postele. Nicméně protože ji bylo jasné, že něco tomu schází (viz Posád a podání ruky) překryla se peřinou pod heslem nevidět a tedy nebýt viděn.
Aby si to jó posichrovala, tak k tomu ještě volala: „Já tady nejsem, a Matýskovi ponožky nemám“
No co k tomu dodat 🙂 U mě – to neviděla.
