Děti rozšiřují obzory
Děti jsou neustálým zdrojem překvapení. Mnoho osob (zvláště mužů) se dozví, že záznam koncertu Nightwisch není ideální kulisa k sobotnímu uklízení a že existují i jiné filmy než Rambo a/nebo alternativní australská scéna prezentovaná Lantanou, nebo jihokorejská manga prezetovaná „Zkázou Ecobanu“
Díky dvojčatům – a samozřejmě Terezce – jsem zjistil, že existují katastrofické filmy o rozměrech mnohem děsivějších, než „Dotek Medusy„.
Zjistil jsem, že existují dokonce seriálové upoutávky na tyto katastroficky-horově laděné filmy.
Namátkou můžeme vzít „Zfetovaného pošťáka“ nasedajícího do „Červeného traktůrku“ a ujíždějícího do „Mašinkova“ na zabijačku „Prasátka Pepiny“ s otrlou pomocí „Bořka ničitele“ a jeho věrné míchačky Julči.
Pozor. Na základě upozornění zde proběhla oprava. Míchačka je Julča. Týna je pouze přítelkyně. Je to přece moderní seriál.
Lze pokračovat, aby bojím se, že by to bylo i na otrlého čtenáře moc.
Již úvodní znělka zfetovaného pošťáka byla natolik náročná, že jsem zbaběle utekl z dosahu vnímání.
Červený traktůrek má sice milosrdně krátkou znělku, ale o to drsnější děj.
Autor naláká rodiče na mazlivě znějící jméno teoreticky hlavního hrdiny, aby se po znělce děj ubíral po zcela jiné linii a s protagonisty, kteří rozhodně nejsou v červeném plechu. Chudinka traktůrek je používán v podstatě na všechnu špinavou práci, včetně kácení/vyvracení stromů a zachraňování záporáků zpod padající křidlice.
Z tohoto hlediska – zlatý mašinkov. Tam se hlavně zacvakávají a vycvakávají spoje mezi vlaky, mašinky si spokojeně jezdí sem a tam a občas se řeší umělohmotný problém zmizelých banánů. Až na to, že se včil děti ptaj, co dělá řidič v mašince a nenechají si to vysvětlit, že tam fakt být musí – v podstatě balada.
Ovšem prasátko Pepina. Tak to je dílko, o kterém se mi bude ještě dlouho zdát, a s láskou vzpomínám na noční můry, ve kterých se pouze padá.
Zvláště díl s hudebními nástroji, kde se člověk doví, že Pepinini rodiče (mimochodem výstavní prasata) se navzájem sbalili na hru na hudební nástroje. Ten opravdu stojí za to. Jako tečka na závěr je malé selátko, hrající na lesní roh.
Ovšem „Bořek ničitel“, který zcela pohrdá jediným tmavým interpetem v celém dílku a tím prokazuje rasismus, který bych u anglické tvorby nečekal. Naopak mě u BBC nepřekvapuje genderová nevyváženost, kterou jasně odsuzuje celou EU a kvůli které pak EUvyžaduje tolik studovaných gender odborníků, například z FSS.
Ano. Je to tak. FSS posiluje a nabírá další lidi, kvůli tajnému projektu „genderové vyvažování večerníčků“. Pokud by někdo z vás chtěl vidět, jak daleko se dostali, doporučuji například tento psychedelický výjev pekelný.
Duck TV muselo opravdu připravovat mraky dětských psychologů a gender profesionálů v čele s Johnem Money. Jak vidno z předchozí ukázky – TO se opravdu nemůže nikoho dotknout.