Měření a dvojčata 1
Dvojčata jsou vynikající na figuru. A na fyzičku. A celkově. Nevěříte? Tak pojďme na to.
Kolik toho můžete nachodit s dvojčaty takhle po ránu? Jedná se o dovolenkovou akci, odehrávající se v jednom pokoji 3x4m, kuchyňka adekvátní velikosti a mezitím se nachází schody – no schody. Možná spíše žebřík s převýšením 3m.
Jak bylo měřeno?
Rozespalý otec vyklopil ruku z postele, zapnul nahrávání souřadnic moravského přístroje Gde Proboha Su. Chvíli si protíral oči a pak (po obléknutí) strčil krabičku do kapsy a začalo.
Kdo byl na čundru ten to zná. Budit dvojčata je jako když rozděláváte oheň třením dřev. V dešti.
Pomalu a polehoučku se provozují všechny ranní rituály. Ku podivu dobře naložená dvojčata jsou ochotna spolupracovat. Zdánlivě. Naivně uklidněn touto představou vyrážím do akce.
Vynočníkovat, převléct z pyžamek, skopat ze schodů na snídani, vrátit se zpět i s dvojčaty, protože dvojčata nechala papučky nahoře. Sejít dolů. Vrátit se zpět, protože během obouvání papuček se jedno z dvojčat rozhodlo, že si obleče zpátky pyžamko a v nestřežením okamžiku uteklo dolů.
Najít po místnosti rozházené oblečení. Sejít dolů a seřvat řvoucí dítě, aby neřvalo.
Vyběhnout nahoru, znovu shledat oblečení a obléci první dvojče.
Skopat první dvojče dolů.
Začít hledat druhé dvojče, které záhadně zmizelo. Dvojče nalezeno v prvním patře (opět po schodem nahoru) – na záchodě. Po zjištění, že si stihlo pocvrkat kalhotky je nutné sejít dolů pro klíče, cestou zpět vzít plakající dvojče 2 potácející se s kalhotkami na půli žerdi dolů po schodem pod křídlo, převléc ho. Kompletně. Dvojčata umí plakat usilovně a když se do toho dají (a pocvrkané kalhotky jsou pohana, takže byl důvod) poslintají a pobrečí se tak, že vypadají jak po dešti.
Sejít dolů. Vyběhnout nahoru. Převlečené dvojče, které chtělo mocí mermo sejít samo, se v mezičase rozhodlo, že dolů nepůjde. Je nutné, snést dítě dolů.
Podle breku najít dvojče číslo 1 a zamést rozbitý talíř. Zamést rozbitý hrnek. Zamést a setřít chleby rozpatlané po polovině kuchyně. Dvojče 1 se totiž rozhodlo, že mi pomůže. Usilovně a tak dlouho pomáhalo, až se mu ani nedalo vynadat. Protože projevená snaha, a postupy, jak se dostat na zdánlivě nedostupné talíře, hrníčky a chleby si vyžadovaly (ty postupy a rozhodnost) rozhodně celé dvojče.
Vyběhnout nahoru. Obě dvojčata pod pažemi. Převléci dvojče 1, které se usilovným brekem poslintalo tak, že vypadalo, jaky by vylezlo z bazénu. Zabránit dvojčeti 2, aby se nezamočilo ze solidarity s dvojčetem 1.
Snést dvojčata pod pažemi dolů.
Konečně snídaně. Konečně snídaně? @Đ@]#Đ[ @ #@ ..fix snídaně ….
No nic. Tak už je po snídani. Uf.
Vyběhnou nahoru a začít čistit zuby. Dvojčata se postupně mění na stereo. Nejoblíbenější hláška dne začíná být: „..ja sám/sama ..“ a taky „…ne…“, nebo taky, a to hlavně – univerzální „…uuuuáááááá…“ doplněné usilovným vylučováním vody ze všech otvorů, co se jich jen na hlavě najde.
No co si budeme vykládat. Od prvního kroku z postele, až po poslední vyběhnutí a seběhnutí schodů/žebříku a poslední (definitivně) uzavření dveří chaty zvenku a finální odchod na výlet – protože znáte to „.. kde máš tu láhev co jsem dal do batůžku …“, „jak to, že máš v baťůžku medvěda‘? A kde je pláštěnka co tam byla“? A … a …a ….
No tak od prvního, od posledního kroku, tato legrace spolkla 753m. Třičtvrtě kilometru. A to se zátěží. Fyzickou. I psychickou. Zjednodušeně řečeno, ten malý pokojík byl oběhnut 53,78x kolem dokola za neustálého přísunu čerstvého adrenalinu. S perfektně rozpumpovanou herznou si pěstoun jen tam mimochodem dal celkové převýšení 123m. Tedy 41x nahoru a dolů po schodech/žebříku. Časově se akce vešla do pouhopouhé 1,47hodiny.
No řekněte. Není moderní technika nádherná? I žena v domácnosti si může jednoduchým ťapnutím na displej změřit, jak formuje pomocí dvojčat, už od rána, svojí dokonalou postavičku.