Kamarádky 1
Je to tak. Kamarádky jsou vždy silnější než rodiče. Tuto válku nelze vyhrát. ALE – můžete vyhrát bitvu! A jak že se to projevuje? No kdy bych tak jenom začal …
Dáte dvojčata do školky a jste štastni, že vám je vzali. No jen si zkuste sehnat školku. Do školky pošlete děti, které mluví v celých větách, umí říkat r, nešišlají, nešlapu si na jazyk a zvládají intonaci přiměřenou situaci a věku.
Po několika týdnech se začnou vracet děti, které zapoměly, že existuje hláska „er“, začínají si šlapat na jazyk, věta holá a navíc tříslovná je maximum a vám začne být něco divné.
Nejprve zkusíte sondovat u dětí. Hrají si s nimi ostatní, jsou na ně hodní – no co kdyby jim někdo ubližoval. Pak se velmi opatrně našlapuje okolo starších chlapečků, kteří mají občas nápady jak kanáři. Taky vedle.
Záhadu hrdelního „er“ se povedlo rozštípnout delším zdržením v šatně školky. Starší holčička, která „er“ neuměla vyslovit byla jasným motivačním vzorem.
No dobrá. To se dá zvládnout. Nastalo intenzivní vysvětlování, že r, je součástí mluvy, trrrénovalo se tak usilovně, až to vedlo ke scénám typu rrrrrarášek a následovně rrrrrrrr-tučnák. Ano. I toto v touze po pochvale jsou schopny děti říci, aniž by jim došla absurdita situace 🙂
Zatímco ctěná matka drrrrilovala, otec působil spíše záškodnicky. V nepravidelných intervalech připomínal, že když někdo neumí říci r, je potřeba ho politovat a zkusti to s ním nacvičit. A protože dvojčata, jsou dvojčata, začal u méně školkou ovlivnitelného maskuliního členu. Otec a syn společně dostali do dcery a sestry, že j enutné chudinkám co neumí pomoci.
Výsledek se brzy dostavil. Dvojčata chodila ze školky a hlásila pokrok v učení R. Když už začali holčičky na šatně krásně drnčet při vyslovení pozdravu „dobrrré rrráno“ a stereo se večer chlubilo, že učilo paní učitelku správně říkat R, byla akce urychleně ukončena.
Ale neštěstí nechodí po horách, ale po rodičích a mráz přichází ze školky.
Jak bylo řešeno výše, tuto válku nelze vyhrát.
Když přišla holčička se zpívaným „helééé, co chcééééš?“ a „nech si toooo“, doprovázeno koulením očí nazančující maximální znechucenost daným úkolem, rodiči a životem obecně – aplikováno na chudáky pěstouny – nebylo nutné se ptát, kde že k této suprovní dekadentně-znuděné intonaci přišla.
Několik delších návštěv ve školce, posezení v šatně a ejhle – viník byl na světě.
Ano. Již několikrát se zde psalo, že tuto válku nelze vyhrát. Ale jak říká strýček Gert, jednotlivé bitvy vyhrát lze a je potřeba to využít.
Začala nevyhlášená partyzánská válka – rodiče kontra kamarádka.
*** pokračování příště *****