Stativ
Napodobování. To je to, čím se děti učí. Na Vánoce jsem fotil dětskou scholu a Matýsek se v tom shlédnul.
No foťák do paciček nedostal. To je jasné. Obyčejná krabička by sice dítě uspokojila, ale proč se spokojit s málem, když je k dispozici něco lepšího.
Prostě našel a zabavil stativ.
Je docela veselé, sledovat, jak se dá vyhrát se stativem. Už to není zcela jednoduchá věc. Dá se s tím podniknout mnoho akcí.
Přenášet sem a tam. Tato jednoduchá věc se dá vylepšit tím, že se stativ přenáší v rozloženém stavu, vytažený na maximum za pomoci Bětky.
Stativ se dá rozkládat a opět skládat.
Navrcholu je taková legrační věcička, které se otáčí okolo své osy, dá se naklápět a trčí z ní páka. No a když se do ní díváte, připadáte si jak profesionální fotograf.
Ale nejzajímavější částí je rozkládat a skládat nohy. To je zábava na celé odpoledne. Stativ se musí přemístit na správnou pozici. Pak se položí, nožičky se odjistí, vysunou a zajistí. Stativ se s obtížemi postaví, aby se (pravidelně) zjistilo, že je nízký.
I tedy se opět položí, a odjistí a vysune a opět zasune se druhá poloha. Po postavení se stativ překontroluje a zjistí se že už je akorát. To znamená tak půl metru nad hlavu.
No a pak se udělá pár fotek a cyklus se opakuje.
Jenom by mě zajímalo, KDO řekl Matěji, že je možné nutit osoby před objektivem vyvádět různé alotria, stoupat, sedat, viset atd. Protože u pěstouna, to rozhodně neviděl.