Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Poma

Lyže. Lyžování. To je zábava ve formě společenské události směrem dolů. Sport to rozhodně není. Sport je to směrem nahoru.

No jo, ale jak vysvětlit dvojčatům, že se sportuje směrem nahoru a dolů se člověk baví? Tato verze byla zbaběle opuštěna hned na začátku a  ani nebyla snaha se pokoušet komunikovat na téma „ťapání nahoru“.

Dvojčata totiž úspěšně zvládla pás a pár zatáček na svážku v dětskovém koutku a tedy nastal čas postoupit do dalšího levelu.

Takže ťapat – ne. Hmm. Tedy jízda na šlepru. Jezdit na pomě – to bude legrace.

O to více se dvojctihodný otec, pečující o dvě děti v jednom snažil vysvětlit dětem, jak se na pomě jezdí. Dopředu s nimi nacvičil postoj, vysvětlil jak je nuté držet lyže, jak se to pozná podle špiček, jak se nesmí nahýbat doprava, ani doleva a tak. Dvojčata na sucho několikrát ukázala základní postoj a šlo se na pomu.

Paní „šleprařka“ byla velmi ochotná, a pomohla nahodit děti na kotvičku. Pěstoun jel jako poslední a byl připraven zvedat děti, které by odpadly od tyče s talířkem.

Celou cestu nahoru byly dvojčata vesele „koučována“ aby si dávala pozor na špičky, držela se vyjetých kolejí (Alžběta), nenahýbal se doprava a doleva (Matěj) a samozřejmně byla chválena, jak jim to moc hezky jde (oba).

Tak to šlo celkem vesele až nahoru, kde si chudák otec uvědomil jednu podstatnou vadu. Jede-li jako poslední, tak sice může posbírat děti a dotáhnout/dostrkat je směrem nahoru a hlavně může pomoci dětem v neznámém prostředí nasednout na kotvičku.

Ale když jste nahoře, tak všechny tyto problémy se stávají menší a bezvýznamné a jako zcela nepodstatné je přebije jedna, za to kardinální otázka:

Kdo – hrome – sundá dvojčata z kotvičky, aby nepokračovali vesele dokolečka, když je otec 30 metrů pod vrcholem?

Jo a obsluha tam fakt nebyla ….