Mimino
Mimina jsou různá. Například křičící, nebo nekříčící. Pak jsou tulivé a více tulivé.
Ovšem pak jsou také mimina společenská. A s těmi je legrace. Když se o ně nikdo nestará, tak jsou velmi světem zklamaná a demokraticky se o své zklamání dělí s okolím. To vše podle logiky – okolí zklamalo – okolí se o tom dozví.
Naopak ovšem, pokud je společenské mimino opečováváno – tedy je sním hovořeno, zpíváno, hráno si sním a tak, tehdy se okolí mimčo odmění nadšeným dásněním. Tedy mimino by se i zubilo, ale nemaje zuby, nezbývá než se dásnit.
Co teprve nakojené, přebalené a společensky ohodnocené mimino? To si je ochotno číst motoristický časopis s maminkou:
