Deboxing
Deboxing, neboli dekrabicing – tedy rozbalování v podstatě čehokoliv na kameru je oblíbený mezinárodní sport na TyTrubce, tedy youtube.com
Tedy zjednodušeně řečeno, koupíte si, jak bylo napsáno výše, cokoliv. Krabici umístíte na stůl. Na stůl umístíte kameru. Vy si sednete pod kameru, nebo za kameru (dle toho jak dlouhé ruce vlastníte) a spustíte kameru.
V tu chvíli začíná akce. Zatímco se vaše ručičky zabývají obracením krabice zprava doleva, nahoru a kosouhlonadélšokmopříčně, váš hlas na pozadí vydává obdivné zvuky a popisuje děj na obrazovce. Oblíbené jsou hlášky jako „vidíme krabici“, nebo „krabice je xxxx“. Za xxxx doplňte barvu, materiál, kvalitu provedení, atd.
Pak se ručičky nenechavé začnou drát dovnitř balíčku. Metodou omyl-omyl ještě větší omyl (tedy bylo shlédnuto několik takových videí) se ukázalo, že tato část rozhodně není nacvičena a někteří zoufalci, kteří nezvládli taje deboxingu si alespoň vystaví video „jak blbě si lze zničit nový PC/foťák/kameru při natáčení deboxing videa.
Po vybalení se s předmětem rotuje, vydávají se oslavné zvuky, mlaská jazykem a celkově se chválí. Tedy v případě, že předmět nebyl zničen ve fázi rozbalování – viz výše.
Následuje fáze uvedení do provozu a pokud se zadaří, tak i první kroky s novou hračkou. Pokud se nezadaří, tak se hračka nespustí a deboxující majitel po chvíli nadávání, předmět zase zabalí a pošle zpět prodávajícímu. Nebo roztluče kladivem.
No proč se o tom tady vlastně píše?
Dodělávaje práci s dětmi za zády, slyším, že se zmocnily kolegy (který již byl na odchodu) a nutí ho pouštět nějakou pohádku. Aspoň jednu. Libovolnou.
Kolega situaci neustál a pohádku pustil. Nakonec se ze všech tří dětí – dvojčata a on – řehtal nejhlasitěji.
Ovšem zarazila mě věta „… tady tu HelouKitku“, když si děti poroučeli další pohádku. Zašel jsem udělat přítrž této katastrofické hrůze a přijivše k druhému monitoru, nestačil jsem valit bulvy.
Na monitoru zrovna čísi ruce vybalovaly pravděpodobně hračku z plastového „asiobalu“ a tuto hračku ukazovali na kameru. Nevěříce vlastním očím, pustil jsem si to ještě jednou. A….. Ano. Již napoprvé jsem viděl dobře.
Prostě, někdo ukazoval, že si koupil cosi do sbírky. Asi. Na první pohled to vypadalo jako hračka. Natočil všechny ochranné znaky – jako že je to originál. Pak stylem „divoký kanec hledá bukvice“ rozerval obal. Z obalu vytáhnul další obal. V obalu byl další obal. Pod tímto obalem byla skládací plastové piksla.
A …. Ale ne. Já opravdu viděl napoprvé dobře. Ze dvou piksliček (pro neznalé piksla je válcovitý útvar uzavírající něco v sobě – tedy v podstatě konzerva 🙂 )vytáhly ruce dva srolované papírky. Tyto papírky pak téměř zbožně ruce rozbalili.
A na papírcích byly – na každém papírku přesně 4 (slovy čtyři) nálepky HeloKitky a jednoho srdíčka.
A šlo se domů. Práce, nepráce.