Rakušáci – piráti silnic II
Jedete si takle po rakouské dálnici. Vzhledem k předchozím zkušenostem jste vybaveni proti šikaně rakouské policie. Nikam nespěcháte, tempomat nastaven na 130km/hod a motor si lehce přede. Prostě idyla.
Dojíždíte bílou toytu – evidentně novou, která si to jede pohodových 110. Na úrovni bílého autíčka zjistíte, ža se za Vás přilepil jakýsi šílenec v červeném čemsi.
V klidu zrychlíte, abyste předjeli tojotku a zařadili se doprava, protože červené cosi zezadu evidentně veze ženu do porodnice.
Ale, ono to jaksi nejde. Tojotka totiž zrychluje společně s vámi a tím vám bráni zařadit se doprava. Rychlost stoupá řidič – důchodce v bílém tojootě se dívá na Vás, místo aby sledoval cestu před ssebou.
No jo. Ale když tam je kamion a důchodce zaujatý prohlížením vašeho interieru evidentně nevnímá cestu před sebou. Raději přibrzdíte, abyste důchodce pustili před sebe.
No jo. Ale on taky zpomaluje. Z letargie ho vytrhne až troubení červeného čehosi za vámi, který – jak bylo vzpomenuto – evidentně spěchá k porodu. V tu chvíli už je bílé autíčko tak 5-6 metrů před vámi, červená za vámi je poněkud nerudné a důchodce, konečně si všimuvše kamionu před sebou začal intenzivně brzdit.
Vzhledem k tomu, že mu od pneumatik šla i pára, je jasné, že na přejíždění kamionu to z jeho strany nebude a tedy přidáte a jedete. Zařadíte se před kamion, červené cosi udělá zvuk reprodukovatelný pouze jak vňááááuuuuuuu a mizí v dáli.
Mávnete rukou, že rakušáci jsou podivný národ a jste v klidu. No jo. Ale. V levém zrcátku se objeví bílá tojotka a snaží se předjet kamion. Dojede na vaši úroveň a začne rekognoskovat vaši kabinu. Ten důchodce je ale zvědavý. Co vidí se mu asi nelíbí a tak zrychlí, zařadí se před vás a šlápne na brzdy. Vzhledem k tomu, že s něčím takovým počítáte, bleskurychle se přesunete do levého pruhu – protože do nejde ubrzdit. Zvláště s kamionem v zádech.
No jo, ale tojotka sebou smýkne doleva také. Zkusíte to doprava, dokud tam není kamion a tojotka také doprava. Rychle nazpět doleva, aby vás kamion nesmetl ze silnice a adrenalin stoupá.
Důchodce, evidentně spokojen jaký dojem udělal, ukazuje že jste jedničky. Pak to změní na něco, co není příliš lichotivé ani k vám, ani k vaší ženě. Nechává dojet kamion v pravém pruhu na úroveň a zpomaluje ještě více.
Za vámi se tvoří fronta, která vztekle troubí, protože drobná tojotka s jejím pomateným majitelem není vidět. Důchodce uspokojen, zrychluje a jede pryč.
No tak co už. Zrychlíte, uhnete doprava a pustíte zběsilá auta před sebe. Ale důchodce ne. Ten se opět napere před vás. Opět cosi gestikuluje v kabině a jakmile přejede šnůra aut, zrychluje tak, aby se stihnul zařadit před Vás a na úrovni dalšího kamionu opět zpomaluje na rychlost sentinelu a v poklidu gestikuluje.
No co už s ním. Zasmějete se a prohodíte několik slov s probudivším se spolujezdcem na téma velikosti sebevědomí a penisu penzisty a nálada v kabině prudce stoupá.
Důchodce, který netuší jaký dojem způsobil propadnul dojmu, že nám jeho styl jízdy velmi vadí a pokračuje ve „vyučování“ dalších cca 30km. Předjíždět ho vpravo od kamionu postrádá logiku a bezpečnost, tak si holt jenom držíte bezpečný odstup pro případ, že by penzista opět zkoušel jaké máte brzdy a nabízel exkurzy do kufru.
Po již výše zmíněných cca 30 km se dálnice dělí. Důchodce se řadí doleva a vy směrem doprava. Dojíždíte na penzistovu úroveň. Penzista, v domění, že jste důkladně vyškoleni střídavě naznačuje že jste jedničky, paroháč a pak ještě cosi, co se nepovedlo identifikovat.
Vzhledem k tomu, že snaha naštvat vás se totálně minula účinkem – proč se taky nechat štvát, tak mu namísto škaredých výrazů pošlete vřelý a milý úsměv na tváři spolu se vzdušným polibkem.
Podle reakce penzisty tento ale není rád, že se na něj mile usmíváte a začíná poskakovat na sedadle.
Takže až vám někdo bude tvrdit, že v rakousku se jezdí lépe a opatrněji, tak mu to nevěřte. Není tam sice tolik dikokých kanců a nebezpečných hazardérů jako u nás, ale ty co tam mají – no tak ti stojí za to.
Takže slovy tučňáků – usmívat se a mávat.