Mit dvojčata je prostě super. Mateřská dovolená je tak nějak intenzivnější a maminka si ji více užívá. Asi tak 2 a půlkrát. (Pokračování textu…)

Verunka zavelela. Rodina zcvakla podpatky, vše dobrovolně odsouhlasila a pod heslem „cokoliv pro děti“ se vyrazilo na sníh.

(Pokračování textu…)

… dveře se zabouchly, táta odchází do práce. Všechno je špatně. Zaregistroval to polospící Matěj, kterému bije v hlavičce na poplach: „Něco je špatně! Něco jsi prošvihl!“ Nasadí: „Eéééééé!“ střídavě s „Uch. Uch.“, kterým doplňuje vzduch do plic, aby to „Eéééééé!“ bylo co nejsilnější.  Vystartuje s postýlky a běží k vchodovým dveřím, které si otevře, aby to slyšel celý dům a aby tím donutil tátu vyšlapat zpátky dvě patra. (Pokračování textu…)

Invence dvojčat nezná mezí a scénku „klika cvakla, dveře letí“ umí sehrát i večer. Celé to probíhá asi takto:

(Pokračování textu…)

Děti ráno vstávají dříve než rodiče. Tedy malé děti. A když už vstanou, tak to stojí za to.

Nejprve zapraskají šprušličky od postýlky. Potom se ozve zvuk posouvaného nočníku, způsobené tím, jak si rozespalé dvojče sedá na nočník a jak ještě ne zcela koordinuje své pohyby.

(Pokračování textu…)

V určitém věku je otázka „Kdo to byl“ v podstatě tak častá, že ji pěstouni dětí, křičí preventivně dopředu během příchodu na místo činu, ještě zpoza rohu, aniž by tušili, kdo, co, komu a kde.

(Pokračování textu…)

Dojdu domů z hokny a z kuchyně slyším dvojčata: „Zaber víc, Matýsku“ a „Drž to, Betucho“

Koukám tedy, co tam stereo vyvádí, a ejhle.

(Pokračování textu…)

Jsou chvíle, kdy pozorování dvojčat  některé uvádí v úžas a jiné k šílenství. Nicméně vždy je to zážitek, který pozorovatele posune vpřed.

(Pokračování textu…)

Dvojčata nosí mikiny. Například, když doma není úplně teplo. Jak povyrostli, tak poté, co se oteplí, si je umí sundat sami. A včil to začíná.

(Pokračování textu…)

Každý rodič se občas dostane do situace, kdy je nutné vzít děti s sebou do práce. Zvláště s dvojčaty to ovšem získává ty správné grády. (Pokračování textu…)