Reprezentantem první množiny bude naše (ač zatím ani ne dvouletá, přesto přísně žensky vyhraněná) Alžběta. Druhá množina obsahuje trička, halenky, šatičky, svetříky, kalhoty, ponča, bundičky, deky, čepičky, šáličky, punčocháčky, tepláčky a další kusy látky vhodné k parádění, tedy nikoli k čištění podlahy. (Pokračování textu…)

V dubnu a květnu bylo zataženo s deštěm a zima, v červnu, červenci a srpnu většinou svítilo sluníčko moc prudce a pak přišlo září a já konečně měla ideální podmínky pro focení neustále se pohybujících dvojčat. S výsledky jsem tak moc spokojená, že se musím pochlubit… A nevím proč, ale na těch černobílých fotkách jsou ty děti nějak hezčí. (Pokračování textu…)

Vím, že každé dítě je jiné, ale stejně mi to nedá a zase jednou provedu malé dvojčecí porovnání. Naše děti rády jí. Dokonce moc rády. Ostatní rodiče to komentují slovy „naše děti takhle nikdy nejedly“, „oni toho tolik sní?“, „vždyť už tu sedíme hodinu a on chce ještě pořád jíst“… Možná je to tím, že jídlo dostávají tehdy, když je čas a ne když si zamanou a že skladba jejich jídelníčku je zdravá, tedy zasytí, ale nezaplácá. Psát chci ale o tom, že i dítě staré rok a tři měsíce už je mlsné jako koza.

(Pokračování textu…)

V určitém věku se dvojčata – předpokládám nejen ony – stávají detektivy. Je nutné vše důkladně prozkoumat, zanalyzovat a pokud je to zajímavé, předat dohližiteli, aby se s ním podělily o radost z nálezu.

(Pokračování textu…)

Spaní mimin. To je takové vděčné téma. Dokonce moc vděčné, protože když spí, mohu dělat prakticky cokoli – teď třeba psát na pc. Kdybych psala o spaní, musela bych zmínit, že to nejdůležitější pro zachování domácí pohody, vyrovnané psychiky a zdravého rozumu je naučit dvojčata spát synchronně. Ze strany rodičů to dalo trochu práce, ze strany dětí trochu slz a křiku, ale povedlo se. O tom ale dnes psát nebudu. Budu psát o tom, jaké to je, když se Mates vzbudí v noci a pláče. (Pokračování textu…)

Psala jsem tu jednou o tom, jak se dá ušetřit na jídle pro mimina. Dnes rozvedu výrobu těch šlichtiček, abyste se mohli nechat inspirovat. (Pokračování textu…)

Romantická idylka zasněženého města rozněžnila nejedno okoralé srdce zatvrzelého existencionalisty a radostné tváře výskajích dětí rozjasnily obličeje mnoha osob důchodového věku, kterým se do očí vplížil zamlžený výraz naznačující intenzivní vzpomínání na dobu před …. (doplňte sami) lety. Nalomen krásou míhající se okolo smykujícího auta nejen dozadu, ale i do stran, jsem se rozhodl, že se pokusím zachovat tuto vzpomínku v poněkud hmatatelnější podobě, než je nespolehlivá a špatně reprodukovatelná lidská paměť. (Pokračování textu…)

Je velmi povznášející, když člověk dostane možnost podívat se, co všechno naši předci dělali ve výškách na domech. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám lepší zrak, muselo je k tomu vést něco zcela jného. Ať už to bylo cokoliv, výsledek stál za to a po více jak 100 letech, když jsem se mohl podívat na lešení opraveného secesního domu, jsem opravdu žasnul.

Viz http://picasaweb.google.cz/schidlo07/NaLeseni# . Všimněte si prosím těch nádherných ozdůbek a lvích hlav ve výšce 4 a 5tého nadzemního patra zcela pod střechou. Je opravdu škoda, že už si neumíme udělat čas ani na to, abychom se občas podívali směrem k nebi a kochali se tím, co nám naši předci odkázali. Co budou dělat naši zadci si pod dojmem našeho chování ani nechci domýšlet 😀

Lotrota. To je ten Den před nedělí. Přece ten Den, co následuje po pátku. Jo, přesně ten,  kdy je taťka doma a může se nám věnovat. Je to Den, na který se celý týden těšíme. (Pokračování textu…)

Jakmile jsme přijeli na soustředění, první čeho jsme si všimli, byli čápi na komíně. Ne že by neměli vlastní. Krásný, vysoký, cihelný, ale nějak se jim prostě na to našem zalíbilo a tak seděli, klapali a koukali. No posuďte sami, taková krásná nová střecha. (Pokračování textu…)