Je mi jasné, že všichni první díl seriálu už viděli, ale přece jen pro ty, kdo to ještě nezaregistrovali, tak Marek Orko Vácha natočil seriál na základě své stejnojmenné knihy.
Vzhledem k tomu, že už jsou všichni „přesoustřeďkováni“ dáme si malou oddychovku. Zcela náhodně jsem padnul na toto video. A ještě kontrolní otázka: „Poznali byste, že je celý film natočen a nastříhán na iPhone 4?“
Když si uvědomím, že ještě před 20ti lety se točil film „K šípku“ na 8mm černobílý film, tak nestačím mrkat na drát. Žijeme v technologicky úžasné době.
Každý z nás četl Foglara a zná Rychlé šípy, Bratrstvo kočičí pracky a mnohé z jejich výroků, které jsou pravidelně a často citovány. Například „To je nečestné a nesportovní“ jsem slyšel z italských úst po vyřazení jejich týmu na MS 2010 ve fotbale a přiznám se, že tato znalost dnes již klasické české literatury v zahraničí mě potěšila. (Pokračování textu…)
V určitém věku se dvojčata – předpokládám nejen ony – stávají detektivy. Je nutné vše důkladně prozkoumat, zanalyzovat a pokud je to zajímavé, předat dohližiteli, aby se s ním podělily o radost z nálezu.
Jak sladce tato slova zní. Většina osob, čtoucí tento článek, se na tato místa dokonce těší. A to jsou sami, maximálně ve dvojičce. Jaké slasti a nádherné okamžiky skrývají chvíle vizit těchto míst ve čtyřech se vám pokusím nastínit v tomto příspěvku. (Pokračování textu…)
Je to sice s podivem, ale občas na děti sedne mánie úklidu. Na holčičku kupodivu častěji. Přijde takhle dvojče k ledabyle pohozené kupce písku, zamyšleně si ji přeměří, podívá se po okolí a na první pohled je mu jasné, že „ledabyle pohozeno“ to TADY prostě být nemá. I začne přetvářet okolí k obrazu svému. Vezme první zrnko, přejde přes pokoj a uloží ho tam, kde by se podle stávajích dvojčecích představ měla „ledabyle pohozeno“ nacházet.
Moje babička měla v rámci své školní docházky také předmět vaření. A tak jsem už kdysi dávno se zvědavostí zalistovala v sešitu tohoto předmětu. Obsahoval spoustu receptů na pokrmy netušených chutí a vzhledů. Mlsně jsem otočila záložku „dorty“ a nechala se unášet do světa čokolády, ořechů, piškotů, polev a krémů. Už tehdy mě zaujala dorta s názvem „brněnská“ a to nejen proto, že u ní měla babička poznamenáno jiným perem z jiné doby „vyzkoušené, výborné„. Prostě jsem cítila tu chuť už z těch stránek. A tak začala má láska k této dortě.
Jojo. Je to tak. Už tady jsme táák dlouho. A jsme moc šikovní. Už nejsme v zavinovačce zabalené vánočky, které lze najít tam, kde byly odloženy. Tak například perfektně víme, co můžeme. A ještě lépe víme, co nemůžeme. A to je přesně důvod, proč jsme se naučili mlčet. Celkově bychom zhodnotili naše žití zde na kouli kladnou známkou. (Pokračování textu…)
Přijďte nás podpořit. Nenechte pošlapat naše práva. Jaro tady nemá co dělat. Jaro je fuj. Protestujte s námi. Co se děje nám, stane se i Vám. Začíná to jarem, ale nemylte se – končí to LÉTEM . Zastavme to, dokud je čas.