Moje babička měla v rámci své školní docházky také předmět vaření. A tak jsem už kdysi dávno se zvědavostí zalistovala v sešitu tohoto předmětu. Obsahoval spoustu receptů na pokrmy netušených chutí a vzhledů. Mlsně jsem otočila záložku „dorty“ a nechala se unášet do světa čokolády, ořechů, piškotů, polev a krémů. Už tehdy mě zaujala dorta s názvem „brněnská“ a to nejen proto, že u ní měla babička poznamenáno jiným perem z jiné doby „vyzkoušené, výborné„. Prostě jsem cítila tu chuť už z těch stránek. A tak začala má láska k této dortě.

(Pokračování textu…)

Jojo. Je to tak. Už tady jsme táák dlouho. A jsme moc šikovní. Už nejsme v zavinovačce zabalené vánočky, které lze najít tam, kde byly odloženy. Tak například perfektně víme, co můžeme. A ještě lépe víme,  co nemůžeme. A to je přesně důvod, proč jsme se naučili mlčet. Celkově bychom zhodnotili naše žití zde na kouli kladnou známkou. (Pokračování textu…)

Nelze být s dvojčaty neustále. Tento postulát je zcela bez diskuze. Ovšem je nutné neustále kontrolovat. Je nutné kontrolovat hladinu zvuku nejen nahoru, ale jak se ukázalo, tak i směrem opačným. (Pokračování textu…)

Žijeme v úžasné době. V době zázraků. Sice o tom bude mít mnoho osob pochybnosti, ale nenechte si to vymluvit. Vždyť každý den zcela standardně používáme nanotechnologie.  Ne každý pracuje velkých projektech jako třeba Čolek, který komprimuje světlo v prostoru a čase. Jen kvůli vyražení několika čehosi ze zkoumaného vzorku ve stejný okamžik. (Pokračování textu…)

Stejně tak jako dnes již většina, také jsme vyrazili na film Jamese Camerona „Avatar“. Sedíce v kině, obdivovali jsme nádherné displeje, které byly v tomto filmu použity jak na kosmické lodi, tak – a to hlavně – v řídícím sále společnosti. Někteří z nás, si málem ucvrkli do textilu, když viděli jak jen tak mimochodem pohybem ruky byla práce zkopírována na  – pro neexistenci lepších výrazů řekněme – notebook a v chůzi se pokračovalo dál. (Pokračování textu…)

Chodím po světě a je mi smutno. Z mnoha věcí, včetně polititky. V tomto konkrétním případě jsem si opakovaně všimnul totální ignorace techniky a technologie (opravdu to není to stejné) kolem nás.

Naše resistence vůči divům, které nás obklopují dosahuje takových výšin, že Mount Everest vypadá jako dětská bábovička. Proto jsem se rozhodl, založit novou rubriku „Technologie“ a sesmolit na zadané téma „zepár“ článků. (Pokračování textu…)

Po dlouhé době jsem se dostal na hokej. A koukal jsem. Nicméně popořadě. Začalo to pozváním na oběd. Zatímco Artuš, coby návštěva, sedí u nás v kuchyni, volá mu Jose, jestli nechce s Bárou na Kometu – na hokej. (Pokračování textu…)

„Tádydádydá„, shrňme si, kolikže jsem ušetřila a ušetřím na rodičovské dovolené s dvojčaty za první dva roky jejich života (viz minulé příspěvky „plíny“, „jídlo“ a „drobnosti“): (Pokračování textu…)

Ano. Je to tak. Žijeme v budoucnosti. Naše životy ztrojnásobily svoji délku. Naše počítače, které nosíme v kapse a přezdíváme jim telefony mají mnohdy i stonásobně větší výkonnost, než obrovské sálové počítače z doby před 20ti lety. Jules Verne by učurával do kyblíčku nadšením z toho, co všechno předpověděl (skoro všechno) (Pokračování textu…)

Snad každý z nás prací povinný už někdy měl co do činění s finančákem. Někdy to bylo příjemné posezení, jindy velmi nepříjemná debata. Někteří dokonce museli platit  pokuty. Nicméně tentokrát se na finančák podíváme z jiné stránky. (Pokračování textu…)