Alžbětka perlí
My už jsme se bavili naživo, tak se můžete pobavit i Vy, alespoň virtuálně:
únor 2011:
- Jdeme dnes s Bětkou po ulici a ona: „Haf haf.“ V dohledu žádný pes není. Já: „A kde Bětuško?“ Ona mě odtáhne deset kroků zpět, zastaví se před vchodem do čínské restaurace, sveřepě vystrčí ukazováček z rukávu a znovu zadeklamuje: „Haf haf.“ No, já jí to neřekla…
květen 2011:
- Bětka byla dnes s tátou v práci. Dlouho. Příliš dlouho.
„Tati, domů!“
„To nejde, holčičko, musím ještě pracovat.“
„Domů, tati, domů!!“
„Bětuško, musím pracovat, abychom mohli koupit botičky a šatičky.“
Bětuška s rozumným pokývnutím hlavičky: „Placuj, tatínku.“
červenec 2011:
- Mates i Bětka si dneska zkoušeli bílé svetříky z dob normalizace. Máma pak třídila oblečení v pokoji, táta dělal kdovíco v kuchyni. V tom se ozvalo klap venkovních dveří. Já zpozorněla. Děti (již obuté) téměř na schodišti s výmluvným výrazem ve tváři a slovy: „Odkód do kostelíčka!“ Jak to vypadá u bigotních..?..
- Alžbětčina schopnost rozlišovat: „Matýskovi je mima! Bětušce je zima!“
srpen 2011:
- Horký letní den, Bětka v šatičkách, jdeme okolo prosklených dveří kostela. Bětka se zastaví, zkoumavě se zadívá do dveří a spokojeně prohlásí: „Hezká su!“
září 2011:
- Uklízím takhle tašky do kočárku a Bětka se u nich pořád ochomýtá / zkouší se do nich vejít / přemísťuje: „Bětuško, už to musím uklidit, to je pro miminko, ne pro malou holčičku.“ Bětka asertivně: „Ne!! Nepučim miminku!“ A aby omluvila svůj výlev, prohlásí moudře: „Su pěknej sobeček.“
- Jdeme z pískoviště, já s Alžbětou vepředu, táta s loudajícím se Matesem asi 50 kroků za námi. Bětka cítí mou nervozitu a řeší věc po svém: „Jendo! Maťo! Chlapi!!!“
- Bětuška v poledne přičichne k misce s obědem, rozjasní tvářičku, usměje se a zahlásí: „Voní to!“ Mám radost. Ještě asi dvě hodiny. Poté si totiž čichne k Matějově pokaděné plíně, nasadí tentýž výraz a pronese tutéž repliku…
říjen 2011:
- Alžbětka byla smutná, že už dnes ráno na rozdíl od Matesa nedostane Mucosolvan, ale vysvětlila jsem jí, že je to přece dobře, že už nekašle. Dala mi asi minutu, abych přišla na jiné myšlenky. Pak chytla záchvat dusivého kašle a když jej překonala, podívala se na mě andělskýma udivenýma očima a překvapeně oznámila: „Maminko, já kašlu.“
- Koupila jsem si černou a bílou podprsenku. Bětuška si je znalecky prohlédla a s vědomím toho, že holčičky nosí světlé (tudíž hezčí) věci, vzala do ruky černou a prohlásila: „To je tatínkova poprsenka!“
- Do reklamy na hladce oholené nohy by měli někdy vzít naši Alžbětu. Je upřímná, akorát by to možná potom nechtěli vysílat, až by se znechucením zahlásila: „Píchá jako ježeček!“
A jen se trochu bojím toho, až začne mluvit Mates. Zatím stačí, že si umí pětkrát za sebou grgnout a že když jde po ulici, tak u každé hnědé hromady vyřvává: „Ovnó!! Fůj!“