věnováno mému příteli, tajemnému a milému Š.
Napsáno na cestě do Berlína, červenec 2026.

Okap

Domek, který dýchá pivem

Na Jaselské ulici v Brně stojí dům, a u paty toho domu, jako by se ho držel, aby jej město neodneslo, je přilepený malý zahradní domek.

Není hluboko v zahradě ani za ovocným sadem. Nečeká na člověka někde v dálce. Přikrčil se těsně k domu, pod jeho zdí, skoro jako dítě, které se večer přitiskne k rodiči a tváří se, že ještě nespí. Nad sebou střechu nízkou natolik, že se pod ní všechny hlasy zdají důvěrnější, a před sebou dveře, kterými se dá vstoupit z obyčejného brněnského dne do času, jenž plyne podle jiných hodin. (Pokračování textu…)

Marketing je sviňa. Občas, se holt musí použít různé cesty. Jedna z možných cest – no, dneska asi spíše nutných cest – je použití sociálních sítí.

(Pokračování textu…)

tak vím, že to není můj text, ale je natolik pěkný, že stojí za to jej vystavit a hlavně se nad ním zamyslet 🙂

Začátek konce každého národa

(Pokračování textu…)

Malé děti jsou opičátka. A učí se napodobováním. Takže když vidí, jak se někdo loučí (a například tatínek to dělá celkem pravidelně např. při odchodu do práce) tak to taky zkouší. Ovšem je potřeba rozlišovat.

(Pokračování textu…)

Jedete si takle po rakouské dálnici. Vzhledem k předchozím zkušenostem jste vybaveni proti šikaně rakouské policie. Nikam nespěcháte, tempomat nastaven na 130km/hod a motor si lehce přede. Prostě idyla.

(Pokračování textu…)

Uspávání dětí je kapitola v životě každého rodiče, která by si zasloužila velmi mnoho času, barvitých opisů a šťavnatých výrazů. A to kdož mají doma úžasná dvojčata, ví že je to ještě výrazně zajímavější.

(Pokračování textu…)

Hledám tak jednou k večeru až v noci cosi na webu a jak tak hledám, tak si říkám – „chce to pauzu“. Kouknu se co se děje v největším měste České republiky a začnu od piky.

(Pokračování textu…)

Tož jsem si chtěl něco vyhledat na google a koukám, že je tam nějaký problém. Protože jsem něco takového ještě neviděl, tak se taky koukněte 🙂

Po 5ti letech od narození dvojčat už si člověk fůru věcí prostě nepamatuje. Znovuobjevení těchto jevů pak ovšem vyvolává dvojnásobnou radost. Nejen proto, že vidíte jaké miminko dělá pokroky, ale i proto, že rovzpomenete na náhle objevené vzpomínky, o kterých už jste ani netušili, že jste je měli.

(Pokračování textu…)

deti rostou jako z vody. U strejdy PanDana kde je vždycky dobře proto že má pořád něco k jídlu a hlavně má bazén je to vidět nejlépe.
zatímco v loni byla dvojcatum voda po bradu a pořád je musel někdo hlídat, tak letos je jim voda ve stejném bazénu s bídou po pás.
to mi někdo vysvětlete, kdy tak strašně moc vyrostli?
Člověk se plahočí, obživu shání a ono zatím tak vyrostlo. A mě bylo divné, že tu nikde nevisí pleny. 🙂