Děti a budoucnost
17. 2. 2015Děti jsou sladké a dvojčata dvakrát tolik. Jistota dětí, že přijde zítřek a stojí za to si ho důkladně naplánovat je stále, zase a znovu fascinující.
Schidlovo |
… o tom co mě zajímá a co se mě dotýká … |
Děti jsou sladké a dvojčata dvakrát tolik. Jistota dětí, že přijde zítřek a stojí za to si ho důkladně naplánovat je stále, zase a znovu fascinující.
Malé děti opičátka jsou. Alespoň to tvrdí osoba z pedagogů nejpovolanější a to Jan Amos Komenský. No proč ne. Kdo má děti, ten mu to rozhodně uvěří.
Dvojčata a sestřenice dohromady – to je standardně návod na katastrofu. Ovšem pokud je v dosahu kolotoč, tak to kupodivu není tak zlé.
Zubařka. To je slovo, při jehož zvuku některé děti dostanou hysterický záchvat a mnozí dospělí se orosí. Ale jak jsou na tom dvojčata?
Jdeme si to tak pěkně večer procházkou od babičky. Vlahý večer vybízí k procházce, škoda se tlačit v šalině a tak se jde s dvojčaty jen tak, co noha nožičku mine, pekně ruku v ruce a řeč se vede a cesta se líně ubíhá.
Děti vyrazily s babičkou a dědečkem. Na výlet. Moc se jim líbil. Prarodiče jsou totiž nejlepší.
Jaro je za dveřmi a tak se čím dál více chodí s dětmi pěšky. Neprovlhnou, nenachladí se a celkově je to venku výrazne pěknější na procházku, než třeba před měsícem.
Když se děti šprajcnou, stojí to za nic. Když se zapřou dvojčata, je to třikrát horší. No a co se stane, když se zabejčí v restauraci u jídla?
Občas se stane, že děti jsou ochotni kupodivu poslouchat. V tu chvíli je vysloveně hřích, takovou vzácnost nevyužít a je potřeba se podělit o moudrost stáří.
Nemoc je vždy nepříjemná záležitost. Je vpodstatě jedno, jestli se jedná o standardní chřipku, nebo průjem se zvracením.
Ať tak, nebo tak – fáze hluboké nemoci je vpodstatě legrace.