Vedle Š. žila V. Ne za ním a ne v jeho stínu. Vedle něj, tak jak vedle sebe stojí dvě věci, které se dávno naučily, že nemusí být stejné, aby k sobě patřily.

V. byla inteligentní tím tichým způsobem, který se nepotřebuje neustále dokazovat. Rozuměla lidem dříve, než domluvili, a Š. často už ve chvíli, kdy se nadechl k dalšímu nápadu. (Pokračování textu…)

Ve středu se U Šneka zpívalo.

Ne každou středu, protože některé středy patřily hokeji, dětem, a všem těm drobným povinnostem, které člověka drží doma za rukáv.

„Reprák je nahoře,“ napsal náš milý Š. „Aspoň zjistíme, jestli jde napojit.“ A tím byla akustická středa vyhlášena (Pokračování textu…)

Š. byl pábitel.

Neznamenalo to, že by lhal. Lež je věc chladná, vypočítaná a osamělá. Sedí v koutě, hlídá si vlastní prospěch a bojí se, že bude přistižena. Š. smyšlenky však byly družné. Přicházely mezi lidi, potřásaly si s nimi rukou, nechaly si natočit pivo a za chvíli už seděly u stolu jako dávní známí.

Š. nefalšoval skutečnost.

On jí pouze pomáhal, aby byla zajímavější. (Pokračování textu…)

Pivo mělo U Šneka vlastní meteorologii.

Byla piva klidná, usedlá, která padala do sklenice pohodově. Byla piva vzdorovitá, jež se tlačila ven z bečky, sotva se někdo dotkl kohoutu. A potom byl Heřman.

„Pozor,“ varoval Š, „Heřman rád pění.“ (Pokračování textu…)

Je dnes otevřeno?

Jasně.

Někdy byla odpověď napsána jako „jaane“, jindy jako „jj“, „open“, „už teče“ nebo prosté

„jsme tu“. Pod všemi těmi překlepy se každopádně skrývalo totéž: přijď.

Jedu.

Za patnáct minut. (Pokračování textu…)

Dnes od 17.30 open

Tomu místu se říkalo U Šneka.

Nikdo přesně nevěděl, proč právě U Šneka.

Možná proto, že bylo malé jako ulita.

Možná proto, že se přimykalo k domu a neslo si svůj svět těsně na zádech.

A možná proto, že jakmile člověk vstoupil dovnitř, všechno se zpomalilo. (Pokračování textu…)

Uspávání dvojčat je odjakživa super záležitost. Jednou si tak spokojený otec spokojeně hoví v kuchyni, kde po uložení dvojčátek slastně obědov-večeří a na pozadí slyší šum povídajících si dětí.

(Pokračování textu…)

Opravdu nevím, kdy je vhodný čas postavit děti na brusle.  Obecně vyznávám zásadu: „čím později, tím lépe…“

Proč?

(Pokračování textu…)

Ale jo, já to taky vím, že je poněkud pozdě. Ono totiž…

(Pokračování textu…)

O tom, že programátoři se  občas u bušení programů nudí se všeobecně ví. No je si zkuste sedět den za dnem u kódování, vymýšlet špatně zadané a ještě hůře zanalyzované věci. Nejen, že se to musí v termínu dodělat, ale navíc je nutné vymyslet nejen jak to udělat, ale – a to hlavně – co vlastně zadavatel chtěl.

(Pokračování textu…)