Člověče, nezlob se
Jak dvojčata rostou, nastává pomalu čas zasvětit je do deskových her. Období neštovic, kdy se nimi moc nesmí ven, je v podstatě ideální. Zvláště když na nemoc plynule navazují Vánoce.
Rozestavení figurek zvládly děti celkem rychle a kupodivu ani nebyla velká hádka o to, kdo kterou barvu bude mít. Pak už jen děti chodily a žadonily, abych si s nimi zahrál. Maminka rezolutně odmítla s tím, že žehlí a tak to zbylo na hlavě rodiny.
Pro zjednodušení bylo vynecháno tající kolo. Rozuměj – kolo, ev. několik, kdy se tají dech aby už někdo – kdokoliv, konečně nasadil postavičku na hrací plán.
Děti měly figurky nastavené na nasazovacím poli, jen vyrazit. A vyrazilo se. Nějaký lump ale namluvil dětem, že začíná ten nejmladší, což bylo pěstounem kvitováno ne zcela radostně. První kola se nesla ve znamení radostného jásání, házení kostkou a posouvání figurkou.
Zajímavé to začalo být v okamžiku, kdy se zjistilo, že figurka nemůže nikam jinam, než na již obsazené políčko.
Dvojčata uvyklá kooperativnímu režimu se kupodivu nebavila o tom, jestli se vyhodí, nebo ne, ale jestli budou stát vedle sebe, nebo za sebou. Nějakou dobu trvalo, než je dohližitel přesvědčil, že pravidla jsou pravidla, měla by se dodržovat a že podle pravidel není možné, aby se o políčko dělily dvě figurky.
Prostě jednou hrou byla předchozí trpělivá práce směřující ke spolupráci obrácena zcela vniveč.
Nakonec stereo pochopilo, že vyhazovat se holt musí – když už tedy není jiné varianty a v tu chvíli se hra podstatně změnila. Celkem nenáročné, až mírumilovné kroužení postaviček po okruhu, vystřídala krvelačná snaha vyhodit co nejvíce figurek protivníků. Dokonce byl zapomenut i původní – až trapně mírumilovný cíl, a to dostat figurky do domečku.
A včil se to rozjelo. „Ne. Opravdu není možné pohybovat postavičkou vzad“.
„Ano. Já to chápu, že můžeš vyhodit Bětku, ale taky musíš dostat figurku do domečku, a ten je v předu, a proto je povolen jen jeden směr pohybu – dopředu. A ne, fakt ne, není možné pohybovat se kterýmkoliv směrem.“
„Nene, Elisabeth, cílem není vyhodit co nejvíce figurek. Cílem je kupodivu dostat své figurky do domečku“. Jenže co odpovědět na logickou otázku „Proooč?“ – vždyť přece když se figurka vyhodí, tak se dostane do domečku.
Aha – takže chyba názvosloví. „Dobrá děti moje – tak ještě jednou. To, odkud figurky startují je startovní čára a protože tam není domeček, chtějí se všechny figurky schovat v domečku, který je dostupný až po obejití jednoho celého kruhu, který je jednosměrný jak naše ulice, a proto se tam lze dostat pouze jedním směrem.“
„Prooč?“ „Hmmm…. nooo… protože tam prší!“
Tak sláva. Tohle vysvětlení zabralo. Ups. „Co to děláš Maty?“ “ No přece couvám do domečku. Ono je to rychlejší…“ Aha. Takže vysvětlení nezabralo stoprocentně. Nastala chvilka dopravní výchovy, kdy bylo Matějovi vysvětleno, že do jednosměrky se necouvá, ale nýbrž se musí objet blok. Tak.. že by teď?
„Elisabeth – proč házíš tou kostkou už popáté a netáhneš?“ Odpověď s rozzářeným úsměvem v obličeji byla naprosto logická.
„No víš, tatínku, já potřebuju hodit deštníček, abych vyhodila Teresku, a on my nechce padnout. Tak čekám až my padne.“ No co na to říci?
Po půl hodině, byla zaznamenána nenápadná snaha ukončit hru urychleným přesunem figurek stylem start-cíl v mezidobí házení kostkou a nechat odpočinout zjitřené nervy pěstouna. Rozuměj: přesun start-cíl je, když se nikdo nedívá na hrací plochu, je figurka ze startu přesunuta zkratkou do domečku.:-)
Ovšem Mam, která se šla na tu komedii podívat, tuto snahu nejen že nepochopila, ale dokonce ji ohlásila dětem, vrátila figurky nazpět a ještě dehonestovala tatínkovo úsilí jiskřivým až zvonivým hláskem, který hlásal cosi o podvodu.
Takže nezbylo nic jiného, než to dohrát. I tady se dá hra poněkud urychlit tak, aby si toho dvojčata nevšimla. Například houbička je nejbližší, nebo druhá nejbližší, nebo taky nejbližší domečku. Ale i tato snaha nebyla přijata pochvalou ze strany Mam.
No co dodat. Chcete naučit děti dopravní předpisy? Toužíte po vášnivém odpoledni? Chcete uklidňovat plakající dvojčata nastřídačku? Vysvětlovat, kterým směrem se kafe mele a jak chodí hodinky? Zahrajte si „Člověče, nezlob se“.
Ale předtím si dejte panáka a ibalgin.