Nové miminko
Po 5ti letech od narození dvojčat už si člověk fůru věcí prostě nepamatuje. Znovuobjevení těchto jevů pak ovšem vyvolává dvojnásobnou radost. Nejen proto, že vidíte jaké miminko dělá pokroky, ale i proto, že rovzpomenete na náhle objevené vzpomínky, o kterých už jste ani netušili, že jste je měli.
Jednou takle po ránu maminka vložila nakojené miminko do schopných rukou dvojctihodného otce a někam zmizela. Otec zabezpečil mimino a vklidu opět usnul. Protože dvojčata už z postele nepadají, mimino je obloženo kojícím polštářem a jinými překážkami a tak. Ovšem největší blud, kterému chudák otec propadl, bylo, že mimino je pomalé. V 6ti měsících už je totiž mimčo na kolínkách a rychlejší jak průjem.
Za chvíli se ozval podivný zvuk, který by se dal charakterizovat jedině jako „opilí datel“.
Chudák otec otevřel oči, pohnul rukou a ejhle – mimčo nikde. Vytočil se po zvuku a – jaj. No ale, vlastně, taky dobrý.
Dobrá zpráva byla, že zábrany zabránily miminu lézt kam nemělo. Proto se kojenec prořítil rychlostí uragánu vyhrazeným koridorem a na jeho konci hlavou narazilo do čela postele.
To byla první rána, která zničila otcovi vyhlídky na poklidné spaní v sobotu v 6 ráno 🙂
Po prvním šoku, se mimino rozhodlo, že rána do palice takle po ránu je vlastně super věc a zachtělo se mu to zopakot. Jak tak stálo na všech čtyřech, začalo bouchat vrškem hlavy do postele. Zkoušelo různé rychlosti, intenzity a celou dobu se smálo a slintalo tatínkovi na polštář. Prostě super zábava.
No a byl ten zvuk opilého datla, který přenesl otce o pět let nazpět.
Tehdy takto budily dvojčata, která zkoušela něco podobného a navíc testovala, jestli se jim povede propasírovat se mezi „šprušlemi“ postýlky. No akdyž u toho usnuli, a měli otlačené postelové tyčky na obličeji – tak se s nimi navíc nedalo ven, aby sociálka nezačala vyšilovat.
Ještě že mimino nemá sílu a nedělá si na hlavě boule. Zatím.