Nejnovější příspěvky
 
Základní informace
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Kdo koho učí

Vždycky, když pozoruji děti, jak si hrají, tak jim závidím. Ano. Samozřejmě. I to, že jsou mladší, obratnější a tak dále.

Ale to, co je opravdu nejkrásnější, je neuvěřitelná ochota zkoušet, testovat a velmi pečlivě empiricky ověřovat.

Mimino, které zrovna objevuje schody učíce se ťapat nahoru, neustále zdolává tuto překážku tak dlouho, až dosáhne mistrovství. A protože dítě je tvor zvídavý, tak to zkouší na různé způsoby. Po nožičkách, po čtyřech, po třech, pravou nohou dopředu, levou dopředu, s dudlíkem i bez. Prostě paráda.

Ovšem jak ví všichni horolezci – nahoru, je to vlastně jednoduché. Problém je to slézt dolů. A tady právě nastává kámen úrazu a největší možnost sledovat pevnou vůli dosáhnout výsledku. Po čtyřech hlavou dolů – to sice jde, ale většinou se začne kutálet dolů.

Aha. Takže jinak. Že by po nožičkách? Hmm. No první schod dobrý, rovnováha špatně – bum. Kutululů.  A znova. Bum. Bum. Prásk. Třísk.

Ještě že jsou ty schody tak nízké.

Ovšem  – a vracím se na začátek – i když mimino spadne, otřepe se a jde na to znovu – protože mu ještě nikdo nevysvětlil, že to nedokáže, a proto bude tak dlouho trénovat, až se to naučí. A to i za cenu pádů a boulí.

Vítězný úsměv, když se to povede prostě stojí za to.

A teď ta základní otázka: „kam a kdy se vytrácí tato chuť učit se, poznávat, experimentovat a hlavně vůle po výkonu?“

Proč se (hrome) průměrný dospělý učit nebude, zkoušet nové věci nebude a snaha zvítězit? No to už vůbec ne.

Děti jsou obdivuhodná stvoření a dospělí by se od nich měli učit.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Fotky
 

2014_07_tabor2014-05-27
2013_08_taborjezek ski karlov
foto den dalsiSoustredeni 2013 - den prvni