Jakmile jsme přijeli na soustředění, první čeho jsme si všimli, byli čápi na komíně. Ne že by neměli vlastní. Krásný, vysoký, cihelný, ale nějak se jim prostě na to našem zalíbilo a tak seděli, klapali a koukali. No posuďte sami, taková krásná nová střecha.

Majitelé, pravda, již tak nadšeně nekoukali. Pěkně opravené komíny začínaly vypadat jako dlouho neudržované a to by nepotěšilo ani svatého. Nicméně čápi byli značně rezistentní na hluk, balóny, traktory, vřísklající děti malé, vřískající děti větší a dokonca na ně nezabralo ani „kšá kšá“, které máme my obyvatelé měst zafixováno jako stoprocetní odpuzovadlo.

A tak se čápi škrabali na bradavkách, jen tak zírali, čistili si křídla…… pro zájemce prováděli akrobatické kousky jako je otočení krku podél osy o 180grad, stoj na jedné noze a druhou se škrábali na hlavě, dávajíce tak najevo, že ONI tedy rozhodně závratí netrpí …

… protahovali si pařátky, chystajíce se na Žabičky …

… klapali zobáky, čepířili se, spali na jedné noze. No prostě vyváděli strašná alotria, místo toho, aby pěkně spořádaně spali na svém komíně. Ale i na ně jednou došlo a náhodný průlet meteoru či čeho to je donutil k odletu.

Nicméně již bylo pozdě. Čápi se sice vrátili na svůj komín (krátkodobě), ale jejich nadílka – ano nebojím se řící nadělení – však již zůstalo s námi.

A to je konec bajky se štastným koncem o tom, jak přicházejí dvojčata na svět. 😀

Tagy: dětský sbor, Dvojčata, Foto, radosti s dvojčaty, Schola, sv. tomas

Tento článek byl přidán 7. 8. 2009 v 17.20 v kategorii Dvojčata, Foto, Schola. Komentáře na tento příspěvek je možné sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, či zpětný odkaz.