Florbalový turnaj
Dojde mi takhle večer SMS, jestli prý chci jít hrát v sobotu florbal. No proč ne?
Napsal jsem, že ano, pustil to z hlavy a v pátek v noci jsem začal hledat co, komu, kde a kdy jsem vlastně slíbil.
Aha. Už to mám. Florbal. Pučmi. Na volajaké základce.
Co?? Jaký turnaj? O tom nebyla řeč. Ups. No, přece to nebudu odvolávat v jednu v noci. Nejsu srab a půjdu.
Tak sem ráno nafásnul polovinu dvojčat, náhradní plíny (pro dvojče), krmení (taky pro dvojče), pobral jsem hračky, hračičky, knížky, stativ, kameru, hole, foťák, dítě a vyrazil.
Rozcvičení nebylo, protože jsem fotil. První zápas, mi vysloveně vzal chuť hrát a nebýt toho, že jedna brzda z týmu odpadla, asi jsem se schoval za objektiv zcela.
Všichni běhali, běhali a běhali. Katastrofa. A vůbec nevypadali zadýchaně. Náladu mi spravil až strejda Kefas, který, když chtěl promluvit po návratu z pole, musel také dech popadat.
Naše družstvo proti zuřivému, chaotickému běhání, nasadilo klidnou sílu a inteligentní hru, ale jak se ukázali, proti ranařskému pojetí jiných týmů (myš motoróva s vrtulkou v zadku, nadopovaná adrenalinem) se to prosazovalo jen pomalu a těžce.
Ač jasně nejlepší družstvo, jsme nakonec obsadili krásné 6. místo s nejmenším počtem obdržených gólů. S vyplivnutými plícemi jsme mohli začít hledat bábovičky, které holčička (ač jinak velmi hodná) rozmístila náhodně po prostoru budovy. Noticka pro programátory: TOHLE náhodné uspořádání bylo opravdu náhodné. Ne jako ty generátory pseudonáhodných čísel.
Akce byla příjemná , většina osob si ji pochvalovala (zbytek ať si trhne) a už se prý všichni těší, až se to bude na podzim opakovat. Vřelé díky pořadatelům. Jen houšť.
Foto z akce zde. Video – až se tím prohrabu.