Karneval
„Ahoj maso!“, tak nám představil pan farář kratochvíli v našich končinách častěji označovanou jako karneval. Maso máme rádi, ostatně všechno dobré jídlo máme rádi, že. A tak jsme se jednoho pěkného sobotního odpoledne vypravili na faru. Vymónění. Mates v kašpárkovském po mamince, Alžběta v princeznovském spíchnutém z prababiččiny zástěry. Děti se těšily – jak jinak – a to i když pořádně nevěděly na co. Máma s tátou očekávali snad jen nahastrošené děti, takže těžko říci, kdo byl v závěru více překvapený – zda děti nebo my.
Fara byla vyfintěná. Barevnými balónky, papíry navěšenými na provázcích, frkačkami, zkrátka oči přecházely. Hned u dveří děti obdržely od ochotných děvčat krásné kytičkové jmenovky. Ne snad, že by většina zúčastněných uměla číst, ale aspoň se naše menšina dobře orientovala. Ve farním sále hrála hudba a musím přiznat, že píseň „Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte…“ se se svým refrénem „Bu bů bu bu bů bu bu bu bu“ stala hitem našich dětí. To už nás obklopil rej dětí v maskách. Tuhle se objevila princezna s motýlími křídly, tamhle kočička, jinde vykoukl pirát a hned za ním kovboj.
Program nachystala hlavní organizátorka Teréz, která v mezičasech, kdy děti netrsaly na hudbu, zvučným hlasem trpělivě vysvětlovala jednu hru za druhou. Pro zchvácené účastníky bylo po celou dobu k dispozici také velké pohoštění – buchty s tvarohem, buchtičky sypané kokosem, koláče s kakaovou polevou, bábovky sypané cukrem, meruňkové táče a … a vůbec, už to nebudu vypisovat, dělám chutě sobě a jistě i Vám.
Příjemná atmosféra se nesla celou farou a i velká menšina nefarníků se dobře bavila. Já se moc nasmála scéně po hře „sesbírej co nejvíc papírků“. Rodiče je dětem v závěru přepočítali a natěšené děti se s užmoulanou hromádkou v ruce vrátily pro ocenění k Teréz. Ta se lišácky optala: „Kdo má víc jak dvacet papírků?“ Lucinka hrdě vytrčila bradičku, stoupla si na špičky a začala šermovat ručkou s papírky v úrovni Terézina pasu: „Já! Osm! Osm! Osm!“
Máma fotila, táta se po chvíli odebral slavit s kamarády máminy narozeniny a děti? Ty naše správně pochopily, o čem to celé je. Nacpávaly si břicho. Celé dvě hodiny do sebe soustředěně skládaly jednu buchtičku za druhou za ochotného povzbuzování tetiček za výdejním pultíkem.
