Matesovy noční můry
Spaní mimin. To je takové vděčné téma. Dokonce moc vděčné, protože když spí, mohu dělat prakticky cokoli – teď třeba psát na pc. Kdybych psala o spaní, musela bych zmínit, že to nejdůležitější pro zachování domácí pohody, vyrovnané psychiky a zdravého rozumu je naučit dvojčata spát synchronně. Ze strany rodičů to dalo trochu práce, ze strany dětí trochu slz a křiku, ale povedlo se. O tom ale dnes psát nebudu. Budu psát o tom, jaké to je, když se Mates vzbudí v noci a pláče.
Tedy většinou se vzbudí a nepláče. Jen si tak broukne, chvíli si povídá, občas se i hrozně rozřehtá (to se pak do polštáře řehtá i máma a táta, je to vážně nakažlivé). V poslední době pláče proto, že pláče Bětka, protože jí rostou zuby. Někdy se ale prostě vzbudí už s křikem a je tak žalný, že se mu prostě muselo zdát něco škaredého.
Co škaredého se může zdát ročnímu dítěti? Přesněji našemu Matesovi? (To je důležité zdůraznit, neboť jsem přesvědčená, že je to něco úplně jiného, než co rozhodí jeho sestru, potažmo úplně jiné děcko.) Při tvorbě seznamu jsem vycházela z praktického denního pozorování – na čem je chlapeček bytostně závislý a co ho dokáže rozzuřit. Takže Matýskovy noční můry:
„Nemůžu na mámině prsu najít bradavku!“
„Bětka mi ukradla dudlík a utekla s ním!“
„Jídelní miska je prázdná!“
„Vidím jídlo a nemůžu na něho dosáhnout!“
„Prso je prázdné!“
„Všichni okolo mě jí a na mě se zapomnělo!“
„Máma krmí Bětku a mě nechala v ohrádce!“
„Bětka mi z ruky vytrhla křupinku a snědla mi ji!“
„Dávají mi po lžičkách jen pití a já mám hrozný hlad!“
Jinak je totiž náš Mates velký pohodář. Akorát potřebuje to jídlo a občas mámu a dudlík. Má to Bětka štěstí, kdo jiný by s tou dračicí taky vydržel…
