Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Papouškova svatba

Co vznikne když zkřížíte Papouška a Veverku? No přece papoušek s chlupatýma ušima. Tento ftípek byl v mnoha různých podobách pravidelně zmiňován před dlouho očekávanou událostí a to spojením rodu Motyčka a rodu Papiny do jedné dozajista sqvělé dynastie.Vzhledem k časovému vytížení ovšem mohu nabídnout pouze pohled nezúčastněného pozorovatele.

Chystání bylo velké a nastávající nestor familie Papiny lehce znervózněl, zvláště poté, co se jaxi omylem provalilo, že si ode mě nejmenovaný činitel zapůjčil veškeré airsoftové zbraně, které vlastním, nebo jsem měl zrovna v úschově. Toto zjištění zabrnkalo na nervy dokonce o čiperné Veveřičce, neboť Mateo Papiny se o nově nabytou informaci podělil v předmanželské euforii, kdy informace putují oběma směry.

Obřad sám o sobě nebyl celkem ničím zajímavý, snad až na upozornění mistra faráře, který srazil budoucí staromanžele k zemi zjištěním, že pro sv. Tomáše se díky rekonstrukci náměstí stala svatba tak vzácnou podívanou, že se jdou dokonce podívat i na ouškách osrstěnou veveřičku. Tedy shromáždění tam není kvůlivá  novomanželům, ale čistě a jen kvůli strejdovi farářovi, kterého už dlouho nikdo neslyšel oddávat.

Obřad celkem bez zaškobrtnutí běžel dále svým tempem a na důstojnosti mu neubralo ani vyskakování nervózní Veveřičky, která každou chvíli (oprávněně) tušila zradu. Její poposedávání a vyskakování při každém hlasitějším zvuku a rychlejším pohybu zaujalo dvojčata natolik, že celý obřad vydržela v klidu.

Ovšem po obřadu se začaly dít věci.

Před kostelem se shlukovali mafini z českosicilského prorodinného klanu, kteří u příležitosti svatby céry manželky zakladatele chtěli uhostit své přátele ze sicilsko-italského prorodinného hnutí.

Po přesunutí nevěsty spolu s novotrpitelem na venkovní prostranství se prorodinný klan ze Sicilie dostavil. Pravděpodobně mělo letadlo zpoždění, nebo bylo nutné lehce „dovysvětlit“ zvědavému celníkovi, že v sáčcích je opravdu jen kvalitní třtinový „die zuker“ značka „moučka“ made in sicilia.

Dostavily se, braťia siciliáni, ve stylovém, zeleném, veteránském a navíc půjčeném autě značky Chevrolet. Do té doby postávali nervózní představitelé strany Česko-Sicilského Lidu před velkým nápisem BENvenuti, před prostřeným stolem a stylově si připalovali doutníky milionovou bankovkou.

Okolojdoucí bezdomovec který (ač, jak se přiznal, propadal z počtů) bleskurychle spočítal nuly a v úžasu nad nastalým plýtváním smutně konstatoval, že to je snad škoda. Pravda – chtěl si půjčit nějaký malý obnos od strejdy Topa Motyčky, který pro uklidnění přepočítaval stále dokola tlustý svazek miliónových a osmisetkorunových bankovek. Ovšem bdělá ochranka, hodná kmotra, jej střelhbitě odehnala.

Poté, co bylo polským účastníkům vysvětleno, že kulička se chytá jinde a italským turistům naopak, že zde nehrozí nebezpečí, neboť při vstupu do země musel zbraně odevzdat i velký kmotr sicilský mohlo uvítání pokračovat nutnými a očekávanými proslovy.

První proslov se nesl ze strany moravské a byl v duchu již předtím trénovaného „neustoupíme ani o píď“ ozvěna „ani o píď“. Na tento nekompromisní požadavek  prorodinné přeshraniční spolupráce reagoval nadšený starý kmotr Papiny předčasným darem sochy, se kterou chtěli (až nastane sléza – tedy po-sléze-) jako vyvrcholení jednání spořádat průvod.

Vstřícnou, nekompromisní, asertivní obligací byl tak nadšen, že zapomněl, že jeho fámulusové zapomněli, ale policie nezapomněla. Tedy prostě a jednoduše. Předal krásnou, umělecky hodnotnou, živě kolorovanou sochu před odebráním sáčků s třtinovým „die zukerem“.

Poté, co se moravští představitelé vydali procesím vpřed a byli ze zálohy zepředu napadeni zákeřně maskovanou jednotkou, se ovšem děj lehce zamotal.

Část scénáře pokračovala dál, jako by se nechumelilo. Tedy proslovy, uklidňování plačících matek pomocí megafonu, tlačení cukroví do hlavy, smích předstírající novomanželé a celkově standardní brajgl.

Ovšem za zástěnou s dvojsmyslným nápisem „benvenuti“ se odehrávalo drama. Celkem fikaně byla přes capo do tuti papiny v době, kdy hučela siréna, přehozena síť a za černou plentou byl tento nestor všech nočních můr nastávajích novomanželek presován pod tlakem  do auta s majáčekem, aniž by jeho právoplatná choť něco jen tušila.

Pravda, poté co byl nastrkán do auta, jim druhými dveřmi utekl a sardinkování se muselo odehrát ještě jednou, ovšem z druhé strany.

Nicméně byl přesilou udolán a zatímco strejda Keprník na pozadí vysvětloval rozohněným siciliánům „že nastala změna scénáře a vše je vpořádku“ nic netušící svatební hosté se dobře bavili hlasováním, jestli bude capo Papiny – rozuměj Cacadu – připuštěn na svatební oběd, nebo ne.

Zlomyslní svatebčané odhlasovali, že na hostinu bude vpuštěn až poté, co někdo jiný sní jeho porci a tím zpečetili osud Grande Papiniho. Tento  byl odvezen mimo město, kde sehrál sqvělou improvizovanou scénu na téma „to byla hoši dobrá legrace“ a pozval své únosce na oběd.

V cca 15:30 se ukázalo, že grande Papiny je postrádám hlavně kvůli koláčkům, které měl v autě, a proto mu byla udělena milost a byl vypuštěň na hostinu.

Celkově lze říci, že svatba byla velmi vydařená, bez maškar a hlavně, že se strejdovi Cacaduovi podařilo založit novou tradici, kdy kanadské vtípky, různé žertovné scénky a další kratochvíle nebudou kupodivu mířeny na novomanžele, ale na jejich rodiče, kteří měli podíl na vymýšlení takýchto kravin v domnění, že „JICH se to už netýká“.

Tímto vřele děkujeme strejdovi Cacaduovi, že nám otevřel cestu do nových a celkem nečekaných dálav a to i za cenu vlastního odříkání a osobních obětí. Prostě – „máš-li kamárady, nepotřebuješ nepřátele“.

Foto z akce najdete zde:

 

Tagy: , , ,