Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Reminiscence na Vánoce III

************* pokračování Reminiscence na Vánoce II ****************

Ze začátku vypadalo místo, které jsme vybrali dobře. Jedno dítě stálo na výsuvném sloupu, který zabraňuje slušným řidičům vjet na parkoviště, zatímco lumpové už dávno mají klíč a druhé bylo v náruči. o na 15cti kilový nákup na zádech.

Prostranství se pomalu zaplňovalo rodiči s dětmi. Zaplňovalo se až tak, že jsem začal mít obavu o děti. Po rychlé domluvě s okolostojícími se povedlo vyrobit kroužek, ve kterém se tísnilo několik dětí různého věku, okolo hlídanými stojícími dospělými.

Ohňostroj byl pěkný, což o to, ale rodeo začalo po něm. Davy valících se lidí, jež spěchali aby si už už vystáli dlouhou frontu u stánku na vánočních trzích na svůj oblíbený alkoholický nápoj byl jak valící se fanoušci Sparty. Taky tak divoký, ožralý  a neukázněný. Nejlepší se ukázalo chytit obě dvojčata do náruče, zakousnout se do kůlu, a doufat, že mě dav nestrhne s sebou.

15kilo na zádech, 30kilo vepředu, rychlý dav, kluzké chodníky – no už jsem měl i lepší nápady než jít na ohňostroj.

Poté, co se dav rozprchnul po stáncích, jsme se rychlým skluzem přesouvali směrem ku domovu, ozval se telefon a z něho zákeřná otázka: „už jsi koupil stromeček? A hromfix kudla. Nekoupil.

Zrovna jsme klouzali okolo ohrady se stromky, takže problém se zjednodušil na na banální záležitost. Jak zachovat prostředí tajemna a radostného překvapení, kdy rozzářené dětské oči uvidí svítící stromeček, který se vyloupl jen tak z ničeho. Ovšem toto tajemno se jaxi vylučuje s nákupem stromku a lehkých nadáváním při nastrkávání do stojanu.

Dětem jsem vysvětlil, že mi zrovna volal Ježíšek, že by potřeboval píchnout – tedy jako pomoci. Že toho má prostě moc a nestíhá doručit stromeček pejskovi od sousedů. Dvojčata to vzali celkem v klidu a pomáhali mi vybrat moooooc hezký stromeček pro pejska Mášu a navzájem si vesele štěbetali, že pomáhají Ježíškovi a jak asi pokračují ti andělíčci u nás, a jak je to skvělý, že má Ježíšek telefon na tátu a že mu můžou pomoct a že …. a tak.

Stromeček byl posléze vybrán, s lehkým skřípěním zubů zaplacen a dokonce se mi povedlo přesvědčit obsluhu, aby mi původně 25cm průměru ofrézovali na pouhých 6cm, abych se s tím nemusel mordovat půl noci. Během té doby se dvojčata postupně svěřila obsluze, že pomáháme Ježíškovi, že jsme nakoupily víno, že to byla legrace a pak jsem to zjistil a zarazil.

Ovšem groteska, začala po převzetí stromu. Vstupní podmínky: Na zádech 15kilo, v každé ruce dvojče, na zemi souvislá vrstva neposypaného ledu, protože i sypačům se protáčela kolečka no a přede mnou 45kilo stromek. A včil co s tím?

Na vzetí do zubů to moc nebylo. Dvojčata si zrovna vybírala trucovací náladu a musela se každé jedno držet za ruku tatínka. Hmm. Schází mi jedna ruka. nebo možná i dvě. Po delším přemlouvání, které s chutí sledovala oblsuha, jsem je přesvědčil, že jeden se bude držet mě a ten druhý se bude držet prvního. Aby bylo učiněno spravedlnosti zadost, bylo přislíbeno střídání.

Jenomže, nahodit tu těžkou zelenou obludu na rameno, nebylo jednoduché. Vybalancovat, usadit, ještě jednou vysvětlit dětem že číslo jedna a číslo dvě znamená, že se nebudou předbíhat, srovnat je, chytit pacičku a dozvědět se po cca 10ti metrech, že už by se mělo střídat, bylo fakt na hranici.

Stromek šel dolů, dohodli jsme 50kroků do střídání (abychom se někam dostali) tak to byl nadlidský výkon. Museli jsme vypadat fakt sqvěle. Pěstoun prohýbající se pod tíhou stromku a batohu, za ním vlajou dvojčata vesele halekajíce číslovky od jedné do padesáti, všem klouzají nožičky na všechny strany a vždy když se dohaleká k padesáti, je chudák pěstoun nucen shodit náklad, přerovnat děti, nahodit strom, přerovnat děti, uchytit pacičku do ruky a za hlasitého počítání se klouzat vpřed.

Smích bezdětné obsluhy ohrady se stromky  mě provázel za dva rohy a čtyři střídání. Ale já se budu smát později – i na ně totiž dojde. Ha.

Veselo bylo také na přechodu. Číslovka padesát totiž padla někde za polovinou přechodu a dvojče, v té chvíli druhé razantně trvalo na výměně. Čím blíže k domovu, tím častější a předčasnější byly žádosti o výměnu. Počítání bylo pro jistotu nahrazeno zpěvem koled.

Jsem pevně přesvědčen, že mnoho bezdětných po spatření našeho malého průvodu zatoužili po dětech. No jen si to představte. Kloužete se městem s drahocennou polovičkou, a uslyšíte koledy zpívané trojhlas, občas přerušované výkřiky „střídat“ a „hned“ nebo „takhle to není, nejdřív musí Ježíšek ležet v jesličkách, pak teprve může Maria kolíbat“. Pak se objeví strom na pochodu. Následuje podivně shrbený člověk s obrovským batohem na zádech a jednou vytahanou rukou, kterou vláčí kdesi vzadu. Hlasitě vyzpěvuje koledy. Pravděpodobně proto, aby přehlušil diskuzi probíhající na konci jeho vyglajdané ruky. Napětím nedýchající milenecké dvojice netrpělivě čekají, CO se vynoří na konci dlouhé ruky.

Ejhle. Už je to tedy. už se vynořují z husté mlhy. Jsou to andělská dvojčata, které zrovna přestalo bavit zpívat koledy a přepnuly na chorál „vzhůru Krno Kooometaaaa“

Ale zážitky celé odpoledne byly překryt sousedovým obličejem, kterému dvojčata jedno přes druhé vysvětlila, že pomáhají Ježíškovi a nesou stromek pro pejska Mášu. Vykulený soused si stromek si poté, co jsem šeptem slíbil vysvětlení, vtáhnul dovnitř a jeho vyjevený obličej mi zpříjemňoval celé Vánoce.

 

pokračování:

Reminiscence Vánoc I

Reminiscence Vánoc II

Reminiscence Vánoc III

Reminiscence Vánoc IV