S růstem dvojčat se tedy záliba tulení se v noci s něím postupně měnila. Od plyšáka se přešlo na plyšáky. Pak dokonce na moc plyšáků.

Ovšem ve chvil, kdy klučík začal vyžadovat autičko – čím větší, tím lepší a holčika pro změnu panenku velmi tvrdou až natvrdlou, začalo to otci vrtat hlavou.

No řekněte sami. Plyšové zvíře – to se dá pochopit. Je to měkké, teplé, celkem poddajné a velmi tulivé. Na velikosti v tomto případě nezáleží a pokud ano, tak čím větší, tím lepší. Půlmetrový lachtan, větší jak dvojčata je ideální společník do postele.

Dokonce i počet by se dal pochopit.

Ale spát s půlmetrovou oranžovou tatrovkou – to teda fakt otci hlava nebrala. Ano, dalo by se to vysvětlit tím, že nadšení z nové hračky je velké. Ale po 3 měsících? Nbeo krokodýl zvící třičtvrtě metru?

A co panenka, oc tak akorát studí a tlačí?

Protože i rodič je tvor zvídavý – rozhodl se otestovat jak se spinká s panenkou. Tatrovka byla srabsky zavržena ještě před začátkem pokusu. Krokodýl byl naopak otestován nevědomky. To když se děti rozhodli udělat tatíkovi radost a instalovali krokodýla do postele pod peřinu.

Chudák otec vraceje se z práce hrubě po půlnoci, utahaný jako kotě, nalehnul místo na matraci na dřevěného krokodýla a nutno konstatovat, že nebyl tak unaven, jak si myslel.

Vyskočil jak srna, probral se lépe než po kávě, celkem rozumně si rozsvítil a prolustroval celou postel a to tak, že velmi důkladně. Ono taky proč ne, že ano – když už byl pocitově po dvou až třech velmi studených a probouzejících sprchách. Asi si podá patent jako spoluator – nemůžete se probudit? Lehnětě si na dřevěného krokodýla.

Nicméně zpátky k testu.

V nestřežené chvilce uzmu panenku holčičce, počkal až tato usne a šlo se spinkat s panenkou.

Nutno konstatovat, že nic moc. Až by se dalo říci – lehce eklhaft.

Panenka studila, tlačila a vydávala intezivní plastovou vůni.

Metodou pokus-omyl-omyl-pokus-omyl se dospělo k těmto závěrům:

1. s panenkou se dá spinka, jste-li na zádech a panenka je na hrudi. nic moc pohodlného to není, ale váhově to netlačí, studené části jsou přes pyžamo, takže nestudí a navíc ji nerozlehnete. Index pohodlí na stupnici od 1 do 1O, kdy jednička je nejhorší tak 6.
2. na boku s panenkou pod křídlem – spaní na levém boku – nic moc. Panenka tlačí, hrozí zalehnutí a studí do obličeje. hodnocení na stupnici pohodlí tak 4. Spaní na pravém boku – stejné výhrady jako na levém boku, ale lépe se dýchá. Ja, jasně že vím že to není panenou, ale polohou a tedy stalčením srdce a plic. Alr přesto uvádím.
3. na břiše – katastrofa. Panenka pod rukou zmrtvěla celou pařátu, nadzvedávala hrudník, a rozbolela záda. Hodnocení na stupnici tak 2-
4. Kupodivu prošla poloha – do klubíčka – která panenku velmi rychle ohřála, a pak tato fungovala jako termofor.
5. Ovšem po dvou nocíc plných experiemtů – dvojčata byla u babičky – byla nalezena „the best“ poloha. Absolutní favorit. Tato poloha je: libovolná, bez panenky.

Jak s tím tědy děti můžou spát, vypadat u toho spokojeně a druhý den být odpočatý a svěží – tak to ovšem test neobjasnil. Proč dvojčata vyžadují tyto věci do postýlek – to taky nebylo osvětleno.

Takže kdy se někomu chtělo pokračovat v experimentech, rádi si porovnáme výsledky 🙂

 

Tento článek byl přidán 3. 9. 2013 v 22.10 v kategorii Twins Sketch, Vyšší dívčí. Komentáře na tento příspěvek je možné sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, či zpětný odkaz.