Lotrota II
Jojo. V čase se všechno mění. I lotrota. Kdeže jsou slastné časy Lotroty I. Dnes je všechno jinak.
Ráno budí děti Vás, nikoliv vy je. Ono taky proč ne? Vždyť se chystá výlet. Jak to vypadá se vstáváním? No to je na samostatný článek.
Na výletě se pěkně projedete, nakrmíte kachny a tak.
No ne – Co to sem přiťapkalo? A chce to papat jak paní kachna z prasatka Peppiny. Nadšení dětí neznalo mezí. Dokonce mě donutily, abych jim rozdal svačinu. Mou. Ne jejich.
O tom, že je taková akce fakt, ale fakt drsná, svědčí utapkaných 9kilometrů. No fakt. Dvojčata jsou schopny ujít ve 3,5letech s dětským batůžkem s mědvědem (díky firmo Deuter) takovou štreke.
Jen škoda, že jsme se museli vrátit, abychom stihli svatbu. A ta taky stála za to. Už to vstávání.
Budíte tak děti a laskavě jim broukáte do ucha „už je čas, vstávejte, už musíme jít“ Po obědě a hlavně po návratu totiž stereo usnulo, jako když tatínek zapluje ve dvě v noci po postýlky. Ihned.
Polospící dítě A tedy obléknete, ujistíte se, že rozumělo požadavku na obutí botou.Ještě jednou se optáte, jestli opravdu dvojče chápe, co po něm chcete. Ano, rozumí.
OK. Postavím Matese na předsíň a jdu totéž vyrobit s Alžbětou. Ale podivná rána mě vrací zpět. Co se to …
Aha. Chlapeček se ze stoje složit do tureckého sedu. Proto ta rána.
Moment .. co to dělá. No to snad …
Nevěřím vlastním očím. To není tak jednoduché, že si sednul. On prostě ve stoje usnul, a tělo si problém vyřešilo po svém.
No na druhou stranu. Postupně se děti probraly a dokonce se tvářily, že se jim svatba líbí. No uznejte, že za tohle to stálo. Prostě lotrota jak vyšitá 🙂
