Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Roční dvojčata – fotoseriál z našeho života

Jojo. Je to tak. Už tady jsme táák dlouho. A jsme moc šikovní. Už nejsme v zavinovačce zabalené vánočky, které lze najít tam, kde byly odloženy. Tak například perfektně víme, co můžeme. A ještě lépe víme,  co nemůžeme. A to je přesně důvod, proč jsme se naučili mlčet. Celkově bychom zhodnotili naše žití zde na kouli kladnou známkou.Například jsme zjistili, že existuje portské:

Pravda, tato zkušenost byla vykoupena dlouhým povohorem našeho milovaného otce s prarodiči, kteří nám tento skvělý zážitek evidentně nepřáli, ale my jsme si stejně udělali, co jsme chtěli.

Taky jsem zjistili, že kradení dudlíku je ještě lepší zábava, než jsme si mysleli a to hlavně, když ten druhý spí. Je-li navíc v postýlce, je to bonus, který nelze odmítnout, protože z ní ještě sám neumí vylézt.

A po zasloužilém lupu a hlavně po jeho obhájení nejen před dvojčetem, ale i před rodiči, se krásně spinká. Když jsou dva, tak to je takové blaho, že i z fotky je vidět, jak je dvojče spokojené. (To nespokojené v koutku řve, že nemá ani jeden.)

Prostě brácha to trefně okomentoval: „Ukradla a usnula“.

Ovšem jsou zde také věci, které se nám nedaří. Tak například jsme zatím nepochopili, že protlačit hlavičku přes mříže se nám pravděpodobně nepovede, ale to nevadí. Jsme vytrvalí a jednou se zadaří. Možná…

Kooperativní režim pravidelně trénujeme a snahou je vypilovat naši spolupráci k dokonalosti. Zrovna v tento moment se pokušíme rodiče vystěhovat z našeho pokoje a začínáme kobercem.

To aby nám nezavazel, až budeme stěhovat ostatní nábytek. Taky už jsme viděli sníh a brali jsme to s filosofickým nadhledem. Pche. To je toho, že poprvé. My ho ještě uvidíme tolikrát. Nicméně tento přístup nám nebránil v tom, abychom se hlasitě bránili, když se nás pokoušeli naivně přemluvit, že bychom mohli na procházce spát. Nemohli.

Nene. Jo VY si myslíte, že jako jooo? Tůdle!

Na druhou stranu ale jsou chvíle, kdy jsme tak unavení, že usneme v sedě.

To je z toho, že se pouštíme na dlouhé objevitelské výpravy za dobrodružstvím nebo aspoň za mamkou. Tady vznikl malý technický problém, bo jsme rychlí jako průjem, a proto jsou všechny fotky rozmazené. Tak snad další rok. Ovšem již v raném věku jsme objevili – mimo jiné díky strýčkovi gertovi (dal nám svou budoucí habilitaci s věnováním, abychom měli co vybarvovat pastelkama) – nádheru krásné literatury. Sice si nejsme zcela jisti, co s tím, neboť jísti se to nedá – empiricky ověřeno. Ale to nevadí. Aspoň je to hezké. Třeba jednou … až zjistíme, co jsou to ty pastelky…

Jak jsme se chlubili, že už umíme sbalit koberec do ruličky, tak včil začínáme trénovat na stěhování nábytku. Jako první na řadě je postýlka. Vypadá nejlehčí a hlavně se nám dobře drží. Už ji dokážeme odtáhnout i metr od stěny. Heč!

Ale stejně. Dva jsou lepší než jeden. Je to více sexy ale – no však to znáte. Každý harddisk je malý, stejně jako výplata, a proto jsme nejraději když je nás čtyři.

Tímto jsme se pro tento první rok vyčerpali a nebudeme zdržovat. Snad jen kdybyste nám udělali tu radost a ohodnotili naši malou foto-komiksovou exkursi do našeho spíše veřejného života v anketě.

Jak se mi to tu líbí?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

Anketa je v ryze pozitivním duchu – ocenili jste?

Jo a nezapomeňte navštívit toho, který za celý tento web může. Protože známé pořekadlo praví: „Dávejte si pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to vyplnit“.

 

Tagy: , , ,