Uklízecí období
Je to sice s podivem, ale občas na děti sedne mánie úklidu. Na holčičku kupodivu častěji. Přijde takhle dvojče k ledabyle pohozené kupce písku, zamyšleně si ji přeměří, podívá se po okolí a na první pohled je mu jasné, že „ledabyle pohozeno“ to TADY prostě být nemá. I začne přetvářet okolí k obrazu svému. Vezme první zrnko, přejde přes pokoj a uloží ho tam, kde by se podle stávajích dvojčecích představ měla „ledabyle pohozeno“ nacházet.
Udělá tak jednou, dvakrát, třikrát. Všimne si toho druhé dvojče. V závislosti na vyspání, najezení, měsíční fázi a výši státního dluhu Řecka, se rozhodne:
a) pomoci se stěhováním tam
b) pomoci se stěhováním, ale opačným směrem – „ledabyle pohozeno“ může být pouze a jedině na prvním místě.
Ať tak nebo tak, dvojčátka s tvářičkou staženou úsilím přenášejí a přenášejí a přenášejí a přenášejí…
Až se chudák dohližitel vzbudí obklopen pískem, protože se nakonec dvojčátka nehlasně dohodlla, že na „ledabyle pohozeno“ je ten správný flek tam, kde zrovna spokojeně odfukuje dohlížející činitel. Pravděpodobně nezapadl do estetického cítění pythagorijsky uvažujících dvojčátek.
P.S. Písek doma opravdu nemáme. Ale když ona ta asociace byla příliš silná a nešlo odolat. Za písek si dosaďte hračky, knížečky, lopatičky a serepetičky – ovšem vyjma dudllíků. Dudlíky jsou příliš velká cennost, než aby se daly zahrnout do „ledabyle pohozeno“.
Nahrávání ...