Usilovná práce
Dojdu domů z hokny a z kuchyně slyším dvojčata: „Zaber víc, Matýsku“ a „Drž to, Betucho“
Koukám tedy, co tam stereo vyvádí, a ejhle.
Dvojčátka jsou uřícená, jak po uběhnutí 100 jarních kilometrů v předstihu. Červené tváře, prudce oddychují, přetažené svaly se chvějí napětím. Tepová frekvence stoupá, adrenalin pění v krvi. Lehký předklon pro vyšší vyvinutí síly, napnuté nohy s papučkami pevně vrostlé do marmolea. Jejich zaujetí je tak velké, že ignorují vše okolo sebe.
A co že to vlastně dělají?
Usilovně podpírají uzamčenou skříň, aby se neotevřela …