Jídlo v restauraci
Když se děti šprajcnou, stojí to za nic. Když se zapřou dvojčata, je to třikrát horší. No a co se stane, když se zabejčí v restauraci u jídla?
Tak to je fakt veselo.
Prostě a jednoduše. Jste s dvojčaty na lyžích. V hotelu. Pokoj bez kuchyňky. S plnou penzí.
To zní dobře že?
Ovšem jen do doby, kdy se děti rozhodnou, že papat nebudou. Prostě ne. Finál, vlak dojel a dál nic. A dělají u stolu všechno jiné, než jídlo. A že už ve věku 5ti let jsou zřítelnice Vašich očí fakt vynalézavé.
U stolu se dá otáčet, kroutit, cinkat příborem, talířem, skleničkou. Dají se dělat obličeje na všechny strany, párat kalhoty, kopat se navzájem pod stolem. Dá se polévat sladkých čajem a to jak stůl, tak sebe, nebo sebe navzájem a/nebo polévat chudáka otce jednotlivě i dohromady.
Kde to chytli hlava nebere a na pomoc přichází zaklínadlo „… ale doma to fakt nedělají … “
Ovšem reálie jsou takové, že jede skibus a ten prostě musíte stihnout. Hotovo. Jinak … hotovo. Tedy hotovo jinak, protože zůstanete na hotelu s dvojčaty, kterým odjeli všechny děti a tedy si nemají s kým hrát.
Takže časově lehce omezeno.
Sedíte tedy v čele stolu, dítě po pravici. Dítě i po levici. Před Vámi stydne Vaše jídlo a vy si připadáte jako na ping-pongu.
hlava doprava – chytni ten příbor
hlava doleva – dej si to do pusy
hlava doprava – nachystej si sousto.
hlava doleva – už to máš spolknuté?
… nehrej si s tím jídlem/ukroj si menší sousto/dej to do pusy/ kam zase koukáš/neglgel jak velbloud/dej si do pusy/spolkni to/chytni ten příbor/už to máš v puse?/ ……
prostě kolovrátek hadra. Okolí se baví a v nestřežených chvílích se sázejí. Kdo dojí první. Jestli otci rupnou nervy. Jestli …. a tak.
Nevím, kolikrát takto otočíte hlavu, ale po třech dnech (tedy celkem 6 jídel) byly křeče v ramenou a na krku celkem razantní.
Naštěstí byla obsluha hodná a získané sympatie za pečlivé se starání o dvojčata byly večer zůročeny jedním pivem gratis. Uf. Zlatá dvojčata.