Když se nechce spát
Když se nechce je to horší, než když se nemůže. No a když dvojče nechce spát a vy (ač nechcete) musíte ještě něco udělat tak z toho vznikají moc pěkné situace.
Tedy – vy jste v kuchyni a ejhle – ono se tam objeví i dvojče. A začne se kroutit – jak už to tak děti umí – a protahovat mluvu, protože souběžně s mluvením vymýšlí o čem že to bude vlastně mluvit a jak lze odůvodnit neodůvodnitelné – tedy opuštění postýlky.
Vysvětlení začíná zhruba, tak nějak, jaxi podobně, úplně přesně takto: A tedy – „táátoooo…“ (nebo máááámooo – podle toho kdo tam je:-) ) „víííííííšššš……“
Oči přitom rejdí zvědavě na všechny strany a nasávají fotony s informacemi tak intezivně, že okolo dětských očí je poněku temněji než jinde.
Konečně.
Pohled dítěte padne na utěrku – „jak se vlastně dělá taková utěrka?“
A ejhle – důvod k opuštění postele je na světě.
No co na to říci? miloušek …