Dvojčata nosí mikiny. Například, když doma není úplně teplo. Jak povyrostli, tak poté, co se oteplí, si je umí sundat sami. A včil to začíná.

(Pokračování textu…)

Jak se věší prádlo? To přece každý ví. Teda měl by vědět. I když  ne vždy je výsledek zcela jasný.

(Pokračování textu…)

Jak dvojčata rostou, je možné s nimi zažít mnohé stavy, které velmi reálně ohrožují vaši bránici. Podle známého hesla „malé děti opičátka jsou“ vezmou vzorce chování a otočí je takovým způsobem, že se nestačíte divit.

(Pokračování textu…)

Dvojčata jsou vynalézavá. To je jistota dnešní nejisté doby. To, co je občas napadne, by nenapadlo ani kanára. (Pokračování textu…)

Dojdu, tak jak bývá zvykem, domů po práci a málem jsem se vykotil. Prostě některé věci jsou jen pro otrlé povahy.

(Pokračování textu…)

My už jsme se bavili naživo, tak se můžete pobavit i Vy, alespoň virtuálně: (Pokračování textu…)

Každý rodič se občas dostane do situace, kdy je nutné vzít děti s sebou do práce. Zvláště s dvojčaty to ovšem získává ty správné grády. (Pokračování textu…)

Velmi zajímavým zjištěním na soustředění bylo, že je velmi obtížné vykládat pohádky. Fáze, kdy dvojčata mluví a ještě z toho nemají rozum je velmi veselá a občas dává vzniknout situacím, při kterých by i Chaplin vrátil titul „největší komik roku“ a s tváří zrudlou hanbou by se dal k dvojčatům do učení.

(Pokračování textu…)

Nejsem značkovec neboli lovec značkového zboží. Přesto musím říci, že se mi výrobky některých firem líbí více než ostatních. Když se mi něco líbí v dětském bazaru, tak to je na 70% z produkce firmy H&M. A to se opravdu dívám nejprve na zboží a pak až na visačku. (Pokračování textu…)

„Ahoj maso!“, tak nám představil pan farář kratochvíli v našich končinách častěji označovanou jako karneval. Maso máme rádi, ostatně všechno dobré jídlo máme rádi, že. A tak jsme se jednoho pěkného sobotního odpoledne vypravili na faru. Vymónění. Mates v kašpárkovském po mamince, Alžběta v princeznovském spíchnutém z prababiččiny zástěry. Děti se těšily – jak jinak – a to i když pořádně nevěděly na co. Máma s tátou očekávali snad jen nahastrošené děti, takže těžko říci, kdo byl v závěru více překvapený – zda děti nebo my. (Pokračování textu…)