Sáňkování
Je to tak. Už zase napadnul sníh. Mrcha. Původně bílá.
No.
Vono … pokud by bílá a pokud možno nerozbředlá zůstala. Ta masa. Sněhu. Tak by se to dalo. Tak do 10 cm mimo silnici. Ale vono ne.
Ovšem velící důstojník naší rodiny správně vystihnul situaci a zupáckým způsobem zavelel „vperejod“ A bylo vymalováno.Teda, ne že by bylo zrovna vymalováno. To nebylo. Ale úkol byl jasný. Zajistit sáňky, svah, dvojčata – sníh už přece byl a v determinovanou časovou jednotku synchronizovat vše do jednoho časoprostoru.
Úkol to nebyl jednoduchý. Chabé protesty ve smyslu „nejsou sáňky“, „není svah“, „sníh pomalu taje“, byly smeteny rychlostí útočícího fotonu. Teoretikové chaosu (jinak též zvaní meteorologové) hlásí ještě týden mráz. Zítra to musí proběhnout.
Po lehké rozvičce a půl dni shánění, jsem sehnal osobu ochotnou obejíti se bez sání. Na nějaký ten čas. Ovšem, protože zadané úkoly přesahovaly standardní denní 30 hodinovou pracovní dobu, nestihnul jsem je prostě vyzvednout.
Doufaje, že má snaha – a hlavně úspěchy – na jiných frontách, budou alespoň lehkou omluvou a dají zapomenout Velkému Sobotnímu Plánu, nebyly vyslyšeny.
První, co jsem uslyšel po otevření dveří našeho 1kk, nebylo kupodivu nadšené hýkání dvojčat, ale lehce v hrdle vibrující, varovná, a jemným (hodně tvrdým) příslibem zavánějící otázka, která jasně specifikovala, co se stane, když nedám pozitivní odpověď.
„Máš sáně?“
Ač nerad, musel jsem přiznat, že nemám a dál jsem se nedostal. „Zítra jdeme ale s dojčaty sáňkovat!“ Vzhledem k tomu, že vrčení po negativní odpovědi lehce zesílilo, odpustil jsem si odpověď: „Jakže to udělám, když sáně postrádám.“ a rychle si telefonicky zajistil předání saní na brzkou ranní hodinu.
Druhý den TO vypuklo. Vzbudit rozespalá dvojčata, která jak na růžovou bachyni vstala levými nožičkami dopředu. Standardní proceduru probudit-odplínit-posadit na deníček-obléci, se mi povedlo lehce uspíšit přikrmováním na nočníku. Nejen, že děti nemohly s plnou pusou tak moc dávat najevo svou nevoli s denním plánem, ale zároveň mi to umožnilo v rychlém rytmu provádět úkony, které jsou jinak doprovázeny veselým skotačením.
V podstatě hotová dvojčata jsem předal „mum“ a rychle vyrazil pro sáně. Cestou jsem se jen tak tak protáhnul okolo šibalských důchodců na letních gumách, kteří klouzaje na červenou do křižovatky, náádherně valili bulvy.
Po této kratochvíli a návratu domů, jsem nechal sáně v autě, auto na blikačkách v druhé řadě (již opět totiž nebylo kde zaparkovat), vyběhnul nahoru a pokračoval v oblékání již jednou oblečených dětí.
Zřítelnice našich očí se totiž rozhodly otestovat jestli, jsou-li v kombinéze, se jim podaří vyrobit exkrement do plíny. Metodou pokus-omyl si (jak jinak než společně) ověřily, že i v zimní kombinéze je možné se po**** až za uši a za veselého jásotu nezbylo než je odkombinézovat, odplínkovat, odhovnit, zaplínkovat, zakombinézovat a po činorodě strávené půl hodině si otřít pot z čela.
Joj to byla chybka. Boty ve spolupráci se stereo aparaturou kladly extrémní odpor při snaze zajistit stálou temperaturu pro planta, podpořenou druhou velmi tlustou ponožkou a to v poněkud mrazivém dopoledni. Prostě nešly nasadit, no.
I to se nakonec zvládlo. Nervy jsem pro jistotu nechal v kýblu už před nějakou tou hodinkou, a proto, když jsem musel vysvětlovat, že opravdu pojedeme na svah vzdálený necelé 2km autem, jak ty největší loňtáci, protože tam zaparkujeme rychleji, pohodlněji a hlavně bez pokuty, už jsem jen lehce oddychoval.
Pára byla vypuštěna při rozhovoru s bodrým venkovanem, ohledně parkovacích míst. Pravda, při pohledu na mou tvář to velmi rychle vzdal, omluvil se a rychle od auta zmizel, místo aby odjel. Guma. Bych mu uhnul.
Dorazili jsme na svah. Slunce mrazivě pálilo. Lidí bylo i po 4hodinovém krmičsko-kombinézově-parkovacím extempore stále (i když relativně) málo. Dokonce i „mum“ rozjasnila tvář. Bylo to přece jen vítězství, podložené heroickým výkonem, kterého dosáhla.
Nic již nemohlo kazit pohodové sobotní prosluněné skoro-poledne na svahu a hlavně na saních, ženoucích se jiskřivým sněhem.
To největší překvapení, senzace, ba až konsternace se ovšem udála až při první jízdě směrem dolů.
Ukázalo se totiž, že dvojčata nemají ráda sáňkování.
Tagy: chybička, krásné maličkosti, překvapení