Jak se chodí na výlet
Jednou za čas je nutné vyrazit s dětmi na výlet. Je to tak. Čím častěji, tím lépe. Přece jen zdravý vzduch – je zdravý vzduch. A jak známo v zdravém těle zdravý duch. Nebo tak nějak to říkala teta Kateřina.
Když mi bylo formou imperativu naznačeno, že na čtvrteční prázdniny (ani nevím jaké) bych si měl vzít volno, protože děti nebudou ve školce a bude svítit sluníčko, pochopil jsem.
Se skřípěním zubů, jsem nahlásil dovču, naplánoval výlet a doplnil cash, abych měl na pivo.
Jaké bylo překvapení, když se ve čtvrtek výlet nekonal. Venku hezky, děti zdravé, ale z nějakých záhadných důvodů bylo najednou žehlení přednější. Jako by snad košile mohli někam utéct.
Přešel den, přešlo ráno, den třetí – v tomto konkrétním případě sobota.
Venku slota, že by člověk psa nevyhnal a raději by ho u krbu osmažil. Jinak řečeno padalo moře nastojato.
A ejhle. Zrušený výlet ze čtvrtka, kdy svítilo sluníčko byl přesunut na sobotu, kdy fest pršelo.
Jemné naznačování, že hustý déšť, vítr a teplota těsně nad nulou nejsou, ale opravdu nejsou ideální společníci výletujících se dvojčat se nesetkalo s úspěchem.
Informace, že je potřeba otestovat vodotěsnost botiček a kombinéz jsem přešel mdlým tvrzením, že to stejné mohu otestovat ve vaně pod sprchou. To taky nepomohlo.
Celá rodině (žel bohu) včetně mě se vydala v hustém dešti na výlet. Déšť měl navíc zajímavou vlastnost a to směr. Směr padání kapek o velikosti zralého hrachu byl totiž vodorovný.
Čtvrteční plán na 10km výlet, byl mnou odmítnut natolik razantně, že krk rodiny pochopil, že to fakt, ale doopravdy fakticky, reálně, fyzicky a navíc celkově opravdu nepůjde. Jako úlitbu jsem tedy dostal možnost vybrat si trasu.
Trasa byla po zhodnocení intenzity stávajícího deště, předpovědi počasí, směru pohybu hustých a hustších mračen nastavena tak, abychom se po cca 2hodinách čvachtání ve studené vodě dostali do blízkosti spřátelených osob. I proto jsem se prozíravě dopředu vybavil lahví rumu.
Přece jen, přepadnout někoho v sobotu s tím, že nutně potřebuji usušit dvojčata bez alespoň malooktanové náplasti za přerušený úklid pro pána domu by se nemuselo potkat s úspěchem. Vždyť kdo z chlapů se nechá rád odtáhnout od mytí oken v dešti, čištění sporáku, umývání zašlapané podlahy v předsíni po nákupu a to celé za neustálého peskování co ještě neudělal ,že? Ale to jsem odbočil.
No výletík dopadl jak dopadnout musel. Dle vyjádření dvojčátek úporně ťapkajících v dešti, které by se dalo interpretovat úslovím z doby, kdy se učily vydávat artikulované zvuky by to bylo asi tak nějak takto: „líbí ne“.
Návštěva spřátelených duší, které se těšily na přerušení úklidu a doplnění oktanů se nekonalo, protože bylo nutno natrénovat sušení dětí v hospodě.
Poučení z krizového vývoje výletu tedy je:
- nemusí svítit slunce, hlavně když leje
- na co vana, stačí průtrž mračen
- sušit u kamarádů je natolik velká zábava, že je lepší to provádět u cizích
- když budete dětem dostatečně dlouho opakovat „to je ale parádní výlet“!, tak tomu začnou věřit a budou to opakovat s vámi ! 😀
- pít vlastní rum v restauračním zařízení s dvojčaty není dobrý nápad (látnou to na vás 🙁 )
A proto: „jen houšť a větší kapky“ Jedinou jistotou opakování výletu je fakt, že celou trasu máte jen pro sebe. Šílení pejskaři, maniakální běžci a zoufalí majitelé stereo dvojčecích aparatur se nepočítají.