Věrná nápodoba bez vnitřního obsahu. Zacházení s věcmi přesně okoukaným způsobem. Naplnění je v tom dělat věci jako máma a táta, nikoli v provozování činnosti samé. Půjčila jsem Bětce svůj mobilní telefon a co nevidím. Telefonuje:

(Celý příspěvek…)

Vím, že každé dítě je jiné, ale stejně mi to nedá a zase jednou provedu malé dvojčecí porovnání. Naše děti rády jí. Dokonce moc rády. Ostatní rodiče to komentují slovy „naše děti takhle nikdy nejedly“, „oni toho tolik sní?“, „vždyť už tu sedíme hodinu a on chce ještě pořád jíst“… Možná je to tím, že jídlo dostávají tehdy, když je čas a ne když si zamanou a že skladba jejich jídelníčku je zdravá, tedy zasytí, ale nezaplácá. Psát chci ale o tom, že i dítě staré rok a tři měsíce už je mlsné jako koza.

(Celý příspěvek…)

Je to asi už srdeční záležitost. Zima odpluje jako každý rok, sluníčko začne pálit, sakury na ulici sněží svými květy na zem, jeden by řekl, léto přichází. Ale nene, tak to není. To pravé léto přichází toho dne, kdy otevřu dveře jdouce věšet prádlo a ucítím ho ve vzduchu. S nejistým očekáváním se nadechnu ještě jednou té syté vůně a den má hned jiný rozměr. Radostně – líně – letně – chalupově – BEZOVÝ. Jakoby se zastavil čas. (Celý příspěvek…)

Spaní mimin. To je takové vděčné téma. Dokonce moc vděčné, protože když spí, mohu dělat prakticky cokoli – teď třeba psát na pc. Kdybych psala o spaní, musela bych zmínit, že to nejdůležitější pro zachování domácí pohody, vyrovnané psychiky a zdravého rozumu je naučit dvojčata spát synchronně. Ze strany rodičů to dalo trochu práce, ze strany dětí trochu slz a křiku, ale povedlo se. O tom ale dnes psát nebudu. Budu psát o tom, jaké to je, když se Mates vzbudí v noci a pláče. (Celý příspěvek…)

S dvojčaty se nikdy nenudíte. Udržují vaši mysl pružnou a tedy mladou. Mimo jiné nikdy nevíte, co je zaujme. Jejich intelektuální záběr je přímo gigantický a jeho šíře by se dala přirovnat snad jen k záběru renesančního člověka Leonarda DaVinciho.

(Celý příspěvek…)

Mám poslední dobou problém nafotit naše děti bez blesku a přitom zaostřeně. Na vině je třeba i to už hróóózně dlouhé pošmourné počasí bez sluníčka, které způsobuje trošku delší čas expozice… Ale hlavně za to mohou samozřejmě děti. Tak třeba jsou v jednom rohu místnosti, pak se něco nepatrně mihne a jsou v jiném. Záhada, jak to dělají. Něco se mi ale přece jen nafotit podařilo. Důkaz toho, že je Alžběta Marie aspoň tak rychlá jako Lucky Luke. (Celý příspěvek…)

Šel jsem tak jednou odpoledne vyzvednout kamarádovi tenisáky. Kamarád je zuřivý tenista a nakupuje ve velkém. 7 balíků tenisáků to je opravdu, ale opravdu hodně. Když už jsem tam byl, tak jsem využil příležitost a zakoupil jsem si také jeden kousek. Aby si měla dvojčata s čím hrát a tak vůbec. (Celý příspěvek…)

Začátkem května tradičně putujeme v houfu dětí a kočárků, v partě halekajících výrostků a v uspořádaném zástupu moudřejších na Vranov, kde se setkáváme s důstojným stářím dorazivším autobusem přímo na místo, abychom zde společně slavili mši. Letos, pravda, byl náš scénář nakonec docela jiný, ale to už nás po roce s dvojčaty ani moc nepřekvapuje.

(Celý příspěvek…)

Moje babička měla v rámci své školní docházky také předmět vaření. A tak jsem už kdysi dávno se zvědavostí zalistovala v sešitu tohoto předmětu. Obsahoval spoustu receptů na pokrmy netušených chutí a vzhledů. Mlsně jsem otočila záložku „dorty“ a nechala se unášet do světa čokolády, ořechů, piškotů, polev a krémů. Už tehdy mě zaujala dorta s názvem „brněnská“ a to nejen proto, že u ní měla babička poznamenáno jiným perem z jiné doby „vyzkoušené, výborné„. Prostě jsem cítila tu chuť už z těch stránek. A tak začala má láska k této dortě.

(Celý příspěvek…)

Psala jsem tu jednou o tom, jak se dá ušetřit na jídle pro mimina. Dnes rozvedu výrobu těch šlichtiček, abyste se mohli nechat inspirovat. (Celý příspěvek…)