Moje babička měla v rámci své školní docházky také předmět vaření. A tak jsem už kdysi dávno se zvědavostí zalistovala v sešitu tohoto předmětu. Obsahoval spoustu receptů na pokrmy netušených chutí a vzhledů. Mlsně jsem otočila záložku „dorty“ a nechala se unášet do světa čokolády, ořechů, piškotů, polev a krémů. Už tehdy mě zaujala dorta s názvem „brněnská“ a to nejen proto, že u ní měla babička poznamenáno jiným perem z jiné doby „vyzkoušené, výborné„. Prostě jsem cítila tu chuť už z těch stránek. A tak začala má láska k této dortě.

(Pokračování textu…)

Psala jsem tu jednou o tom, jak se dá ušetřit na jídle pro mimina. Dnes rozvedu výrobu těch šlichtiček, abyste se mohli nechat inspirovat. (Pokračování textu…)

Romantická idylka zasněženého města rozněžnila nejedno okoralé srdce zatvrzelého existencionalisty a radostné tváře výskajích dětí rozjasnily obličeje mnoha osob důchodového věku, kterým se do očí vplížil zamlžený výraz naznačující intenzivní vzpomínání na dobu před …. (doplňte sami) lety. Nalomen krásou míhající se okolo smykujícího auta nejen dozadu, ale i do stran, jsem se rozhodl, že se pokusím zachovat tuto vzpomínku v poněkud hmatatelnější podobě, než je nespolehlivá a špatně reprodukovatelná lidská paměť. (Pokračování textu…)

Je velmi povznášející, když člověk dostane možnost podívat se, co všechno naši předci dělali ve výškách na domech. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám lepší zrak, muselo je k tomu vést něco zcela jného. Ať už to bylo cokoliv, výsledek stál za to a po více jak 100 letech, když jsem se mohl podívat na lešení opraveného secesního domu, jsem opravdu žasnul.

Viz http://picasaweb.google.cz/schidlo07/NaLeseni# . Všimněte si prosím těch nádherných ozdůbek a lvích hlav ve výšce 4 a 5tého nadzemního patra zcela pod střechou. Je opravdu škoda, že už si neumíme udělat čas ani na to, abychom se občas podívali směrem k nebi a kochali se tím, co nám naši předci odkázali. Co budou dělat naši zadci si pod dojmem našeho chování ani nechci domýšlet 😀

Aneb soustředění s dvojčaty. Vždycky, když se blíží ten náádherný týden soustředění, přemýšlím, do čeho mě to mé vlastní geniální nápady vlastně navezly. Už dlouho před termínem je potřeba zmasírovat rodiče, aby si rodinnou dovolenou nedali na inkriminovaný termín …

(Pokračování textu…)

Lotrota. To je ten Den před nedělí. Přece ten Den, co následuje po pátku. Jo, přesně ten,  kdy je taťka doma a může se nám věnovat. Je to Den, na který se celý týden těšíme. (Pokračování textu…)

Tento článek nebude příspěvěk do diskuze o vhodnosti či nevhodnosti používání dudlíků. Jde v něm o něco zcela jiného. Však si to přečtěte.
Přijdu domů po opravdu dlouhém dni a dostanu na starost hlídat dvojčata. Normálka. Mamka na dovolené, ale potřebuje z teho odpočívat 🙂 Děti leží se mnou a vesele se rozhlížejí. (Pokračování textu…)

Jakmile jsme přijeli na soustředění, první čeho jsme si všimli, byli čápi na komíně. Ne že by neměli vlastní. Krásný, vysoký, cihelný, ale nějak se jim prostě na to našem zalíbilo a tak seděli, klapali a koukali. No posuďte sami, taková krásná nová střecha. (Pokračování textu…)

Jak to tak bývá se všemi příjemnými věcmi (namátkou pivo, počítačová hra, manželství…), všechno jednou končí a nastává potřeba bilancování. I my jsme se po slavnostním ukončení letošního soustředění formou předání dětí zpět do laskavé péče rodičů sešli a … (Pokračování textu…)