Nejnovější příspěvky
 
 
    Translate to:

 
 
 
 
 
 
 

Dvojčata a dudlík

Tento článek nebude příspěvěk do diskuze o vhodnosti či nevhodnosti používání dudlíků. Jde v něm o něco zcela jiného. Však si to přečtěte.
Přijdu domů po opravdu dlouhém dni a dostanu na starost hlídat dvojčata. Normálka. Mamka na dovolené, ale potřebuje z teho odpočívat 🙂 Děti leží se mnou a vesele se rozhlížejí.A najednou, jak se tak vesele hemží,  mrskají ručičkama a nožičkama, si jeden z dvojičky všimne, že ten druhý usilovně dudlá, až mu brada poskakuje. Teda, ne že by ten první nedělal totéž, ale ještě holt nemaj vychozený dráhy, co vlastně dělají a co ne.

V tu chvíli se rozsvícené sluníčko spokojeného dítětě mění na tvář urputně se tvářícího a cíl majícího lovce. Dudlíků. Dudlík nebo řev. To je naše heslo. Ustoupit není kam, jeden dudlík v puse mám.

06_sikana_mateje

S těmito válečnými hesly a veškerou energií malého tělíčka se pomocí máchajících rukou a kopajících nožiček nekoordinovanými pohyby dostane po chvilce do stavu vhodného pro útok  na vesele poskakující dudél sourozence. Celou dobu samozřejmě usilovně dudle stávající dudlík v rytmu synchronizovaném s cílem útoku.

Teď. Ano. Včil. Zvolna tápající ručička (imitující bleskový útok) se snaží uchopit kruh visící z inkriminovaného dudlíku sourozence. Ten se zvědavě dívá, co že se to děje. Hmatající prstíky sevřely kruh a škubly. Victoria.  Mám. Jenže…

Přes veškerou spokojenost, kterou dítě začne vyzařovat, probleskne tenký srpek překvapení. Nejde to. Jak to? Proč? Co se děje? Že by cizí dudlík nebyl kompatibilní se vstupem? Nebo je software ovládající ručičku technicky nezpůsobilý pro provedení složité trajektorie nutné pro vložení kořisti do úst? Ale ne, vždyť už jeden dudlík v puse mám.

Chvilka usilovného soustředění a… ááááá – už to mám. Druhá ručička opíše křivku, za kterou by se nestyděl ani opilý Michelangelo a vytáhne ten špatný (rozuměj NEukořistěný) dudlík z pusy a zahodí jej. V tuto chvíli již nic nebrání dokonání vítězného dudlíkového tažení a tedy vložení kořisti do úst.

Po ukořistění se dítě opět vesele rozesměje na celý svět a spokojeno samo se sebou vesele dudle a mrská ručičkama a nožičkama.

07_sikana_mateje

Vzhledem k tomu, že dvojčata jsou dvě, má tato hra různé varianty. Například kořistník, než stačí dát kořist do úst  (a tedy zjistit, že to nejde) je nonšalantně se tvářící obětí připraven o potenciální zdroj problému (dudlík NEukořistěný). V tu chvíli jsou spokojeni oba.

Jsou dokonce chvíle, kdy útočící jednotka je stále ještě na pomrsku (rozuměj pochodu) a cíl v klidu ledabyle máchne ručičkou a s cizím dudlíkem v ruce v klidu vyčkává vytažení svého vlastního, aby si mohl již dlouho ukořistěný dudel vstrčit po pusy.

Celkově lze říci, že je velmi povznášející pocit sledovat, jak si hrají, testují co dovedou a navíc bez zlomyslnosti, která provází větší děti.

Prostě, slovy muže který vyskočil z desátého patra, v době kdy prolétal okolo devátého: „ještě to jde“.

08_ja_mu_nic_nedelam